není kouře
medvěd opustil své doupě
teď se krčí v odpadní rouře
cihla na plyn
přestřihnout kabel
dýchat sarin
už nejsem tvůj mazel
líh rozleptal nervové spoje
konečně se mi líbí co vidím
mé tělo strčili do kóje
tlim teď v cele s hezkým polstrováním
spáchal jsem zločin
napsal ňáké dílo
hurá do sibiřských končin
nejen v cele bílo
dodávka narazila do medvěda
střeva tečou všude
já taky ó běda
ani jeden z nás víc už nebude
benzín teče po střevech
od zapalování jiskra
zvonek zvoní, sakra!
další prášky už mu nesou
soucit v nich vždy vzbuzuje
začalo to pouhou pusou
teď se sotva obuje


Mhm. Ještěže to jistí ten blázen, pořád můžu říct, že tomu nejde správně rozumět XD
No, četla jsem to od včerejšího večera už třikrát. Líbí se mi to... řekla bych, že účel to splnilo, myšlenky "chovance" to vystihuje dokonale.
(Jo, to já po těch letech strávených v klecovým lůžku, starej mazák, žejo...
)
Líbí se mi, jak to jede paralelně jako dva příběhy, přičemž vlastně je to pořád jeden a ten samej. Asi jako dvě auta, který do sebe nabouraj tak dokonale, až se z nich stane jedno.
Je to hodně mnohoznačný, teda alespoň dle mý pochybný interpretace. První dvě sloky se mi líbí trochu víc, možná je to tím, že v nich nejsou střeva a podobný věci ;-D a ten příběh v pozadí je supr. Nešťastná láska, která skončila v blázinci.
Já jsem básník s velkým S, velký B nechávám Raven - tak co třeba velký Í? To vypadá stylově. ^^