21 ( potterovská fanfikce ) - díl druhý

5. srpna 2011 v 8:00 | undead Trent |  takzvaně literárno
a je tu pokračování. opět zremástrované a snad úplně poopravované. 8) přibyde nová hlavní postava a víc vám k tomu neřeknu. a více toho čekejte až zase příště ( a to už třeba bude článek. 8) ).



"Tak todle je společenská místnost, mí drazí," povídala Lilith, zatímco je vedla k jejich ložnicím. "Támhle je krb, křesla, okna, dveře…" popisovala a zároveň ukazovala rukou. V křeslech seděli nějací studenti, odhadem tak pátý ročník, a vedli filozofickou rozpravu na téma hnací motor vývoje společnosti, přičemž popíjeli džus a pojídali štrúdl. "A pohněte, ať si stihnete vybrat postele, které chcete."

"O co se snažíš, Lilith? Chceš je stáhnout do té své anarchistické společnosti?" ozval se dokonale upravený student nalevo od nich.

"Ty drž zobák. Jen jim chci ukázat, jak to tu funguje a aby si nenasazovali růžový nebo černý brejle. Aby jim takoví jako ty nevtloukali svý ideologie. Takže co kdyby ses raději věnovala studiu, na kterém tak chorobně lpíš, než aby ses staral o cizí věci?" odvětila mu jízlivě. Vždycky jí hrozně pil krev s tím svým pedantstvím a podlézáním učitelskému sboru. A taky ji štvala dokonalost jeho vizáže, přišlo jí jako úplně zbytečné ztrácet čas úpravou zevnějšku v takovéhle míře.

"Kdo je to?" zajímala se Iris, která si bedlivě prohlížela všechny okolo. Lily zahlédla zrzavou šmouhu a spolehlivě rozpoznala, o koho se jedná. Emmet naproti tomu řešil, co kdo studuje a občas vykoukl z okna, i když toho zrovna moc vidět nebylo.

"Jeden chronickej perfekcionistickej šprt. Erik se menuje. S lidma vás seznámím potom, až se ubytujete, ale co sem tak registrovala, tak ste velmi dobrej ročník, co se charakterů týče."



Pozdravila se s okolo procházejícím mladíkem. "Tak tady to je, panstvo. Chlapecký ložnice letos příchozích. Tak si zaberte ty postele a já zatím zavedu děvčata do holčičí ložnice," a s těmi slovy opustila místnost se všemi třemi dívkami za zády. Emmet s Filipem zůstali sami.



"Které postele vyberem, Emmete?" ptal se Filip a zároveň se rozhlížel dookola, batoh opřený o nohu.

"Já bych bral tamty dvě u zdi, ty budou praktické. Co myslíš ty?"

"Proč ne," krčil Filip rameny. "A to ste se vážně poznali až ve vlaku? Vypadalo to, jako že se znáte už delší dobu."

"Hahaha… Fakt až ve vlaku. Lily se ztratila svým a já s Iris sme se setkali v uličce a společně pak hledali místo k sezení. A tři jsme byli ve chvíli, kdy jsem se zeptal bloudící Lily, zda můžem pomoct. Souhlasila a o něco později jsme si přisedli k vám. Lilyin optimismus je jako chřipkový virus. Než se naděješ, je z toho epidemie. Je taky dost společenská a přijde mi, že ji nějak nedochází ta horší stránka světa. Na druhou stranu Iris. Víceméně klidná a spíše zdrženlivá, když je na veřejnosti. Ale jakmile je někde se svými přáteli, umí být živelnější, než Lily. Nazval bych ji nekonfliktní introvertní láhví nitroglycerinu. Ale ani k jedný vlastně nemám nějakého negativního slova. Co ty a Elis? Nemoh sem si nevšimnout…" prohodil jakoby nic a potutelně se usmíval.

"Já?" hrál překvapeného. "Co by mezi náma dvěma bylo?" pokračoval Filip s hrou. To už se ale neudrželi a začali se smát na celé kolo.

"Víš, co nám chybí, Filipe?" položil mu Emmet otázku, zatímco vybaloval kufr.

"Co?" odpověděl Filip otázkou, aniž se zvedl hlavu od vybalování věcí z batohu. Najednou mu přišlo poněkud zbytečné, že si vzal s sebou spacák do zimy. Na posteli se začaly kupit hromádky knih, oblečení, prázdných sešitů a bloků, pergamenů, učebnic a různých dalších drobností. Na polštář položil své tři plyšáky, které bral s sebou úplně všude - velká plyšová myš s čepicí a šálou, malý sedící tygřík a krysa s kšiltovkou a fotbalovým míčem. Na hromádku nepotřebných věcí položil i hliníkový ešus a plechový hrnek. Z druhého, podstatně menšího batohu vytahoval už jen školní věci, jako například hábity, klobouky, přísady a mnoho jiného.

"Blondýna, kámo," odpověděl po krátkém mlčení Emmet a na tváři mu hrál úsměv.

Filip jen nechápavě hleděl. S otevřenou pusou a nechápavým výrazem ve tváři.

"No, už máme černovlásku - tedy mě, rusovlásku - tedy Lily, bělovlásku - tedy Iris, dvě brunetky - tedy tebe s Elis a chybí jen blondýna a nějaká barevnovláska." Zubil se od ucha k uchu.

"Jo takhle," pochopil náhle a to pochopení se mu zračilo i ve tváři. "Hele, kam pak s batohy? Do skříňky je asi fakt nenacpu. Teda aspoň ten velký rozhodně ne…"

"Pod postel, přeci. A jen tak ze zvědavosti, proč sis toho balil tolik?" nechápal Emmet.

"On ten batoh byl původně sbalen z úplně jiného důvodu a už se mi ho nechtělo přebalovat, tak jsem jen přihodil nějaké věci a do druhého nacpal, co bylo potřeba a do velkého se už nevešlo. Takže půlku věcí mám úplně zbytečně," povzdechl si Filip, neboť mu došlo, jak polovičatě se připravil. Pravdou bylo, že batoh balil, když plánoval svůj neuskutečněný útěk z domova.

"Jo tak to jo, to chápu. Hele, radši půjdem za holkama, než nám je ta Lilith zkazí, co říkáš?"

"Která se ti tu líbí nejvíc?" oplatil náhle Emmetovi předchozí narážku na něj a Elišku.

"Tak tohle bylo od tebe kruté, příteli," nasadil Emmet vážnou tvář. "To bys chtěl vědět, co? A nepovim, nepovim…" a už utíkal ven z místnosti. A vlastně mu to ani povědět nemohl, protože to nevěděl. Zatím.



"Tak tady budete spát vy. Doporučuju postele v první půlce místnosti, spíše u zdi, než u okna. A vůbec, kde se tak nesourodá pětice dala dohromady?" zeptala se, když s rukama v kapsách obhlížela místnost.

"Já s Filipem se známe už ze základní školy a s ostatními se znám až z vlaku," odpovídala Eliška, zatímco vybírala postel. Nakonec zvolila tu čtvrtou od dveří. Vytáhla na ni svůj batoh a začala zápolit s přezkami.

"A já s Iris a Emmetem se známe až z vlaku. Vlastně Filipa s Elis známe jen o málo kratší dobu, než nás tři," doplňovala Lily. "Promiň, nebude vadit, když ti budeme říkat Elis?" zeptala se ještě.

"Ale vůbec ne. Navíc je to kratší a ostatní to nebudou tak komolit," souhlasila s úsměvem.

"Řekni nám něco o sobě ty, Lilith," ozvala se překvapivě Iris.

"O mně? Vy chcete vědět něco o mně? Vy mě nepřestáváte překvapovat, děcka… No dobře. Tak sem tu třetím rokem a je mi čtrnáct. Znám tu většinu lidí a o každým vím něco. Mám kompletní a ucelený přehled o aktuálním dění a sem tady ta největší svině, když to tak řeknu. Jeden jistý člověk, i když to je dost sporné, prohlásil, že sem Fred a George v jednom balení v kombinaci se všemi dalšími individui toho ražení. Hraju na elektrickou kytaru a klavír, blbá nejsem, s oblíbeností je to na štíru. Mezi autsajdry sem skorobůh a mezi šprty a normálními lidmi za divnou, až nelegální existenci. Kam si mě zařadíte vy, to je jen na vás, já vám jen vysvětlím, jak se věci mají a zařadit se musíte vy sami. Jo a když budete mít problémy, a to jakýkoli, tak mi řekněte, helfnu vám jak jen to bude možný. A teď mě omluvte, du zkontrolovat ty dva," loučila se s nimi. "Abych nezapomněla, Elis, kroťte se na veřejnosti, jo? Většina lidí po takových scénách nebaží."

"Co?" chtěla vědět jmenovaná, ale Lilith už byla pryč.

"Asi myslela tebe a Filipa. Jen psychicky a fyzicky zabedněný tvor by si toho nevšiml. Ale myslím, že sis nevybrala špatně," uvažovala Iris nahlas. Nepřítomně se přitom hrabala v kufru a zírala kamsi do stropu.

"Má pravdu, Elis. A spím nalevo od tebe. Myslím tím dál od dveří. Co ty Iris?"

"Já du napravo. A pod hábitem můžeme nosit cokoli?"

"Asi jo. Teda asi s výjimkou neviditelného šatstva. Co říkáte na tu Lilith?"

"Jak to říct… Ona je prostě pojem sám o sobě. Je to jako říct o látce, že je jako látka. A rozhodně po sobě nenechá jezdit. Naopak, přejede ona tebe a ještě si bude nacvičovat couvání. Uvnitř rozumná a chladnokrevná a velice dobře ví, kde sou hranice, za které nemůže a velice ráda chodí po jejich okraji. Taky se zdá být zásadová s dobrým, byť poněkud zvláštním etickým kodexem," uzavřela svůj krátký rozbor Iris.

"Páni, kde na takové výrazy chodíš?" divila se Elis.

"Když má někdo otce psychoanalytika…" nechala odpověď nedopovězenou.

"Já myslím, že se řídí heslem 'nudný den je promrhaný den'. Rozhodně mi na ni sedí to, co o sobě řekla. A slova ústupek nebo kompromis jí očividně příliš mnoho neříkají a ráda je ta, kdo má situaci pevně v rukou," přidala svůj názor i Lily. "Pokud je vážně jako Fred a George v jednom balení, tak musí lítat z jednoho maléru do druhého," pokračovala dál.

"A taky je to premiant. Sice nechápu, jak to dělá, ale vždycky má nejhůř za dva, maximálně za tři, pokud není jejím záměrem dostat nějakou konkrétní známku. A skutečně má jeden průšvih za druhým. Jinak já jsem Evelin, a vy?"

"Moc mě těší, já jsem Elis," a zároveň podala příchozí dívce ruku. Ta ji přijala a stiskla. "A tohle je Lily…" představovala své kamarádky a zároveň při vyslovení jejich jména na ně ukázala.

"A já jsem Iris," skočila jí do řeči. "Odkud vlastně znáš Lilith ty? Vím, že jsi tu nová stejně jako my, takže ze školy asi ne…"

"Máš pravdu. Znám ji přes staršího bratra, který jí s přípravou spousty průšvihů pomáhá. Sice nepatří přímo do její party, ale i tak platí za její pravou ruku. Abych pravdu řekla, mám takové podezření, že spolu něco mají, jestli mi rozumíte."

"Já tu mám taky sourozence. Hned dva. Ostatně, známí rodičů tu taky mají děti."

"Hele, o svým bráchovi Jamesovi raději nemluv. To je prý taky pěkné kvítko. Prozměnu levá ruka Lilith. Pravej opak Albus, ten se zase malérům snaží vyhýbat, ale očividně je to syn svého otce."

"Ty máš nějaký přehled… Nedělala ti školení Lilith?" zajímala se Lily.

"Od ní ne, ale od bráchy mám informace jako na stříbrném podnose. Proč jsi vlastně nejela se sourozenci a kamarády?"

"V tom zmatku jsem se oddělila a pak jsme se střetli já, Emmet a Iris, později ještě s tady Elis a Filipem."

"Tak to jo. Nepůjdem je najít?"

"To jsem zvědavá, jak se asi zařadíme," přemýšlela zase Iris nahlas.

"Já taky," podívala se na ni Elis.

"Vstávat, lenoši, dou se hledat kamarádi a sourozenci."

"Zkus ztráty a nálezy, možná je někdo odevzdal," smála se Lilith, která právě přišla. "Ahoj Evelin, je brácha poblíž?"

Evelin jen pokrčila rameny. "Pravděpodobně." Pak vytáhla z kapsy čelenku a stáhla si záplavu medově zlatých vlasů dozadu. Ještě nasadila brýle a vydala se ke dveřím. Polohlasně řekla k Lilith, aby se s jejím bratrem krotili aspoň první týden.

"No jó," zabručela polohlasně v odpověď a taky zamířila ven. Elis, Lily a Iris následovaly jejich příkladu.



"Vstávat, kluci," volala Lilith, když vstoupila do ložnice, a svá slova doprovázela tleskáním. "Ale honem, honem," poháněla.

Za dveřmi stáli nyní už čtyři dívky a jen jedna z nich se zvědavě drala dovnitř, ovšem bránila ji v tom Lilith, která stála těsně přede dveřmi. Filip ještě něco vyhrabal z batohu, strčil si to do kapsy a šel ke dveřím. Emmet se vydal stejnou cestou jen o málo později, přičemž si zvědavě prohlížel onu neznámou dívku. Když došli až k nim, chopil se Emmet iniciativy. "Ahoj, já sem Emmet a tohle je Filip," představil sebe a kamaráda oné neznámé.

"Já zase Evelin. Moc ráda vás poznávám," usmála se na oba.



Stáli uprostřed společenské místnosti. Večer prvního dne na nové škole, mezi novými lidmi, v novém prostředí. Čistý pergamen, na který už někdo ve spěchu naškrábal první slova. Co bylo předtím, zůstalo druhým většinou neznámo. Co bude následovat, to vědělo jen velice málo osob, a ty byly povětšinou obdařeny schopností pohlédnout do budoucnosti. Ale už teď se začala spousta z nich měnit. Zda k lepšímu, či horšímu, to není zatím zřejmé. A Lilith, leč většinou zatracovaná, se starala, aby vše bylo tak, jak má. Dokud si jich pět nezvolí jinak, bude nad nimi držet ochranou ruku.

Stáli uprostřed společenské místnosti. Blížil se k nim mladík, zjevně z posledního nebo předposledního ročníku. Na sobě už poněkud vybledlý hábit, staré černé rifle s prodřeným levým kolenem a rolákový svetr barvy slonové kosti. Na krku mu plandala plynová maska. Mastné tmavé vlasy mu padaly do očí. Pomalu a rozvážně došel k Lilith. "Dávej na ně pozor," řekl jí tiše a bez náznaku emocí.

"Dám," slíbila mu. "Co tě tu vlastně ještě drží, že ses po prázdninách vrátil, i když už máš po studiu?"

"Po pravdě? Nevím. Jen jsem měl takové tušení, že bych tu měl být. Alespoň na začátku," odmlčel se. "Snad jsem tě naučil dost."

Usmála se na něj. Na chvíli se zdálo, že jeho temně modré oči změkly, ale ten náznak zmizel stejně rychle, jako se objevil. Otočil se a pomalu odešel. Zůstával po něm jen zvuk okovaných podrážek jeho bot.

"Právě jste viděli snad nejzáhadnější osobu v historii školy. Někdy vám o něm něco povím, ale teď ne. Teď vás seznámím s jinými. Pojďte, ať to stihnem do večerky." Z jejího hlasu se vytratil onen veselý nádech a celá byla najednou jakoby serióznější.



Vzpomínky jsou mocné. Mocnější, než by kdo pomyslel.


undead Trent
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Melody Melody | Web | 9. srpna 2011 v 16:10 | Reagovat

Mylsim že ta poseldní věta je nejlepší z celýho toho článku :)
Jo, bohužel jsem zpět. Jo a děkuju děkuju děkuju natisíckrát za tu dariu!!!

2 Melody Melody | Web | 9. srpna 2011 v 16:10 | Reagovat

*myslim

3 Melody Melody | Web | 9. srpna 2011 v 16:11 | Reagovat

*poslední
(bože já neumim psát)

4 undead Trent undead Trent | E-mail | Web | 10. srpna 2011 v 6:59 | Reagovat

Melody Powersová, kde se k**** flákáš? víš, jakej už sem měl bez tebe absťák? :-D ale věci se maj takhle - nejdřív přibude ještě jedna jiná povídka, načež se vrhnu na nějakou oldskůl Jevelinu. a bude sranda ( a asi spousta krve, když Trentovi spadne rozbrušovačka ze střechy na nějakou skupinku nějakých nepřátel.. teda ne že by to udělal schválně, ale tak stane se )

vítej vítej vítej vítej! ani nevíš, jaks chyběla! :-)

5 Moreen Moreen | Web | 14. srpna 2011 v 19:37 | Reagovat

tak jsem to dočetla.. a jo, celkem dobrý :-D sice mi některý ty řeči přijdou na jedenáctiletá děcka nějak moc vyspělý, ale to ti milosrdně prominu ;-) :-D jinak je fakt, že ta poslední věta je super. celou dobu jsem neměla tuchy (stejně jak poprvé) jaká je pointa :-D

6 undead Trent undead Trent | E-mail | Web | 14. srpna 2011 v 20:56 | Reagovat

no to víš, mojí hrdinové jsou vždycky něco extra. 8-) :-D

7 Atze Atze | Web | 15. srpna 2011 v 14:07 | Reagovat

Nikdy nečtu něco moc dlouhého, takže si važ toho, že jsem to dočetla a napíšu ti tu nějaký blbý kecy co nebudou mít smysl. HP je dobrý téma, to se musí uznat. Líbí se mi tvůj styl. Některý slova se tam sice občas nehodí, ale dodají tomu dá se říct "jiskru" .. jestli mě chápeš.
V postavách mám tak trochu zmatek, ale jo, líbí se mi to a těším se na pokračování takže šup šup!
A jo. Neumím psát komentáře k povídkám.

8 undead Trent undead Trent | E-mail | Web | 15. srpna 2011 v 15:16 | Reagovat

[7]: to víš, že si tvého komentáře vážím. 8)
ten zmatek v postavách.. no, to se pak postupem času všechno poddá, tohle je druhá kapitola ( v té třetí přibydou další postavy a to je teprv guláš, proti tomu pak následuje takové malé intermezzo, tam je docela klid ).
jinak, sem rád že se líbí. i když teda fanfikce je něco, co se v mém případě pokaždé tak trochu zvrhne a je jen otázkou, jestli tím dobrým nebo špatným směrem. 8)

ale jako jo, je to celkem dobrej koment. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama