poslední Paladin

23. srpna 2011 v 11:46 | undead Trent |  takzvaně literárno
ha! konečně zas něco novýho! 8) program na příště: konečně dokončení stopařského martýria ( no konečně, co? :D ), taky záznam o mém epochálním ( epochálně podělaným, řekl bych ) výletě do Trutnova a cestě zpět a nakonec, ano, já vím, že tenhle bod se vám asi bude líbit nejvíc - přesně, nová Jevelina! trocha spojlerů: bude to v Rusku. bude to hárdkór, protože Jevelina si zkrátka nemůže odpočinout ani na dovolený. 8) a objeví se tam i Trent, i když ne po boku Jeveliny. fanatické sekty, padající rozbrušovačky, spousta smrtících střetů s Jevelinou. a možná, když nebudete zlobit, nechám nějakou zlotřilou korporraci vypustit té virus nebo DS-2. 8) ( kdo viděl Planetu teror, ví, co myslím tím DS-2 ) a teď už čtěte. jo a mimochodem, pokud to budou číst trutnovský spojky ( via "trutnovský incident", zmiňovaný jinde.. ), nechť za tím nic nehledaj. nic za tím není. byla to JEN insprace. ale je fakt, že námět se zrodil cestou v autobuse z Trutnova do Dvora Králové nad Labem.

- proveden edit zohledňující poznámky od Striggy, plus malé prodloužení konce o pár vět. 8)


poslední Paladin

Vytáhl z krabičky další cigaretu a zapálil ji od té, kterou měl v koutku úst, z které už mnoho nezbývalo. Pohlédl na otevřenou láhev vodky, pak na panáka stojícího vedle ní, načež dospěl k názoru, že ten panák je nadbytečná položka. Popadl láhev za hrdlo a pořádně si z ní přihnul. Na tváři se mu objevil úšklebek, byly časy, kdyby ho takové přihnutí div nedostalo do márnice. Ale to už je dávno. Hodně dávno. Hudba linoucí se ze starožitného gramofonu začala drhnout. Otráveně se zvedl z křesla a zvedl letitou gramofonovu desku, aby se podíval, co s ní je. Na první pohled viděl, kde je problém. Povzdechl si a odložil ji stranou. Pak vytáhl jinou a položil ji na gramofon. Opatrně položil jehlu na její okraj a počkal, než začne hrát. Poté se vrátil ke křeslu. Jen co se posadil, jako blesk z čistého nebe se tam objevila mourovaná kočka. Vyskočila mu do klína a pohodlně se mu tam rozvalila. Opět si povzdechl, přihnul z vodky a začal kočku hladit.

Dřív svět v prdeli nebyl. Teda aspoň ne takhle. Protože lidi byli svině a chovali se jak hovada. A pak se objevil ten kolosální a totální průser. A všechno bylo v hajzlu. Nikdo pořádně neví, co se vlastně stalo. Bylo to, jako by se roztrh pytel s hororovejma filmama - z lidí se stávaly příšery, zombíci, po světě se pohybovalo kdejaký svinstvo… A my se to snažili dát zase do pucu. My jako Paladini. Teda když ještě Paladini existovali, teď už z nich přežívám jen já. Takže se dá říct, že řád Paladinů vlastně přestal existovat. Ale nemyslete si, nejsem úplně sám. Povedlo se mi předtím zachránit pár lidí a ti mi teď dělají něco jako technický zázemí. A já jim na oplátku pomáhám přežít. Mám pocit, že z toho snad dělají za mými zády jakejsi novej řád. Nebo spíš sektu, jejich loajalita místy hraničí až s fanatismem. Nemůžu říct, že bych to nechápal, dyť sem jim zachránil prdele. Nejednou.

"No tak, Lil, slez sakra," snažil se přesvědčit kočku, která mu hřadovala na klíně, aby slezla a dovolila mu tak vstát. Kočka ho demonstrativně ignorovala. "Tak slez do háje, někteří z nás musí občas na záchod. A jestli do třiceti sekund neslezeš, můžeš zapomenout na nějakou konzervu. Místo toho si přinesu nějakou další knížku," zkusil to znovu.
Tentokrát na něj kočka upřela vražedný pohled, ale nakonec přeci jen slezla.
"Dík," podíval se po ní a opustil malou místnost se zabedněnými okny.

Dost brzo nám došlo, že tohle teda nesrovnáme ani kdybychom se stavěli na hlavu. Takže hlavním cílem už nebyla likvidace monster a hledání řešení, teď bylo důležitý najít všechny ty, co ještě žijou, a dávat na ně majzla. A naučit se v tomhle bordelu aspoň trochu slušně přežívat. Ale to de v sedmi lidech, i když v těch nabušených hajtech brněních, co odolaj i palbě z rychlopalnejch třicítek, dost blbě. Oni totiž takřka všichni Paladini zařvali už na začátku. Ani nestihli pořádně zareagovat, než je to zabilo. A zanikly taky základny, skladiště, padly bunkry… Těch šest kolegů, co ten začátek přežilo, taky nakonec padlo. A já teď se svou skupinkou věrných přeživších kempuju v jednom starým paneláku, ve kterým sme část sahající přes dvě patra předělali na slušnou pevnost. Dobře zamaskovanou pevnost. Protože skrývání se je v současnosti asi jediným klíčem k přežití.

Když se vrátil zase zpátky, nesedl si opět do křesla, které mezitím obsadila jeho kočka. Namísto toho se úplně vysvlékl a přešel k bytelnému stolu, na němž bylo rozložené jeho brnění, zbraně a spousta dalších komponent k obojímu, včetně nějaké přídavné výstroje. Nejdříve si nasadil recyklační jednotku, která zpracovávala moč a exkrementy. Následovaly senzory lékařské jednotky, pak jakési funkční prádlo a nakonec se začal navlékat do jednotlivých částí brnění. Když s tím byl hotový, popřipojoval veškerou výstroj, záložní energetické zdroje, přídavné plátování a ještě několik dalších nadstavbových systémů. Nakonec popřipínal všechny zbraně s výjimkou obrovského masivního zbraňového kompletu a jedenapůlručního meče ze speciálních slitin. Tyto dvě zbraně vzal do rukou a vyrazil k východu. Kočka vyrazila za ním.
Ve vstupní místnosti na něj už čekali. Jedna žena mu nasadila helmu, zajistila ji a pomocí příručního počítače ověřila všechny systémy brnění a zbraní. Kývla hlavou na znamení, že všechno je v pořádku. Jeden z mužů mu popřál dobrý lov. Paladin jen přikývl. Všichni kromě něj pak opustili vstupní místnost a za posledním z nich se uzavřely masivní bezpečnostní dveře, ale ještě předtím se kolem nich prosmýkla zpět do úkrytu i jeho kočka. Zasunul meč do pochvy na zádech a sevřel zbraňový komplet oběma rukama. Vnější dveře se začaly otevírat.

Ani jsem netušil, jak neuvěřitelně jsem se trefil, když jsem tě kdysi označil za vílu. Už tehdy jsi mě fascinovala. Když jsem tě pak konečně spatřil i naživo, bylo to něco neuvěřitelného. Ten okamžik se mi nesmazatelně zapsal do paměti a já se k němu neustále vracím. Teprve později, během zpáteční cesty, jsem si uvědomil, jak trefné bylo to s tou vílou. Bylo to něco v tobě, víš, nedokážu to přesně popsat… Dalo by se říct, žes byla taková, no, éterická. Sakra, proč se snažit popsat něco, co dost dobře popsat nejde? Byla jsi prostě víla. A to vyjadřuje všechno.
Znovu jsem tě spatřil až po vypuknutí tohodle bordelu. Nebylo pochyb, nikdo nemohl popřít skutečnost. Ty jsi skutečná víla. Se vším všudy. Pro mě nebylo úniku, zaplnila jsi celou mou mysl. Pokud jsem si zrovna nemusel zachraňovat zadek, patřily mé myšlenky tobě. Takže ve chvíli, kdy jsem zjistil, že náš řád vlastně, až na mou maličkost, skončil a já si musel hledat nějaký nový smysl života, nedalo mi příliš práce ho najít. Můj beznadějný boj se nyní upírá k jedinému cíli. Za jakoukoli cenu ti poskytnout veškerou bojovou podporu. To je ostatně asi to jediné, co doopravdy umím. Bojovat. Nejspíš se ani nikdy nedozvíš, kdo tam venku pro tebe obětoval život. Ale mně je to fuk, víš? Hlavně když ti koupím dalších pár okamžiků života. No co, jsou i stupidnější a sobečtější smysly života.
A ještě něco. Věz, že tenhle můj platonický vztah k tobě, tahle pomalu až posedlost, je to poslední, co mě ještě udržuje při zdravém rozumu, to jediné, kvůli čemu mám ještě chuť žít. Lidé, kterým jsem pomohl, se teď už o sebe dokážou postarat docela dobře i sami, mě už nutně nepotřebujou, takže jediné, čeho se bojím, je, abych nechcípl ve chvíli, kdy mou pomoc budeš potřebovat doopravdy.

Nezpozorován došel bočními ulicemi až na začátek širokého bulváru, na jehož konci stál jistý bytový dům. Do sluchátek v helmě si pustil Mad Word. Natáhl společný závěr zbraňového kompletu. Úsměv se mu zkřivil. "Carpe jugulum," povídá a namíří do příšer rozesetých po celé ulici. "Tohle je pro tebe, má vílo. Někdo pro tvou lepší budoucnost bojuje." Stiskl spoušť nadoraz a ze všech pěti hlavní začaly nepřestavitelnou rychlostí vylétávat kulky jedna za druhou. A těla příšer to trhalo na kusy. Pomalým krokem vyrazil vpřed. K titanovým kulkám ráže 20 a 12,7 milimetrů se přidalo i několik tříštivotrhavých granátů. Jak Planeta teror, pomyslel si. Všude stříkala krev, vzdychem létaly kusy těl, orgány… A on šel a střílel, dokud měl munici. Když závěry zacvakaly naprázdno, hodil zbraňový komplet na záda a jednou rukou vytáhl meč a druhou něco, co vypadalo jako tříhlavňový samopal neobvykle velkého kalibru. V kompaktním balení. Přidal do kroku. Vypadalo to, že ho nikdo a nic nedokáže zastavit. Některé z příšer na něj zaútočily jakousi energií, ale bez problémů to vykryl mečem. Energie se srazila s energií a neškodně se s rozptylem odrazila do prostoru. Byl vděčný, že jeho meč je něco trochu víc, než jen slitina vykovaná do patřičného tvaru. V okně zmíněného domu, jediném, v němž se svítilo, se na okamžik objevila drobná postava s motýlími křídly. Ve tváři se jí zračil smutek.

Stojím pár metrů od tvého domu a koukám se k vám do okna. Nejsi v něm vidět, ale to nevadí. Vím, že tam jsi a že jsi v pořádku. Víš, celé je to fraška. Neskutečná, krvavá, smrtící, pitomá fraška. Kolem mě rozsáhlá škála tělních tekutin, vnitřností, končetin a jinejch zbytků těch zpropadenejch příšer. Jen mě štve, že to dřív byli lidi. A teď už z nich nikdy znova nebudou. Je to celý na hovno. V úkrytu si pak otevřu flašku absintu, dám dvě krabky silných cigaret a snad to bude stačit, abych si z toho všeho nehodil, i navzdory tobě, mašli. Ale neboj, sem starej naivní idiot, takže beztak zase nic neprovedu.


Epilog

Jako už tolikrát za poslední dva týdny, zase vyprazdňoval zásobníky do všeho nepřátelského, co se v její blízkosti objevilo. Ale tentokrát to bylo jiné. Věděl to. Věděl, že tenhle boj je jeho poslední. Smířil se s tím. Smířil se se smrtí už dávno. A tak jen šel a bojoval, šel a bojoval, jako nějaký stroj. Najednou před ním stanul nepřítel, o němž věděl, že bude jeho osudový. Přesto, vědom si marnosti svého počínání, obrátil palbu na něj. Kulky mu očividně nic moc nedělaly, granáty přinejlepším odtrhávaly trochu masa, ale nic mu doopravdy neublížilo. Paladin tedy odhodil zbraňový komplet a oběma rukama chytil meč, do kterého pustil tolik energie, kolik se dalo. "Jak říkám, je to posraná fraška…" řekl ještě. Rozběhl se proti monstru a provedl výpad, který by, vzhledem k posilovačům v brnění a energii v meči, nejspíš prošel i slušným pancířem. Ale monstrum výpad vykrylo. A to dost dobře. Najednou však ztuhlo. Z hrudi se mu začaly rozbíhat provazce jakési tyrkysově zabarvené energie. Pak padlo k zemi.
"Dneska je dobrý den na smrt," řekla víla. Na tváři měla smutný úsměv.
"Ale na tu jejich," dořekl paladin svůj citát. Vytáhl pistoli a vystřelil po víle. Kulka se zavrtala hluboko do mozku další příšery. "Boj ještě neskončil."
"Bohužel." Tasila vlastní meč, tenký jak vlas, však pevnější, než jakýkoli jiný meč. Na levé dlani se jí zableskl shluk jisker jak sněhových vloček.
"Jo," souhlasil s ní. To už však zase bojoval ze všech sil.


undead Trent
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lunae Lunae | Web | 23. srpna 2011 v 17:51 | Reagovat

Páni človíče to je dobré ! :-) A když si člověk pustí ke čtení onu píseň , čte se ještě líp .

2 Kej. Kej. | Web | 23. srpna 2011 v 22:46 | Reagovat

sakra, to je lepší a lepší.

3 strigga strigga | 24. srpna 2011 v 18:04 | Reagovat

Zas jsem jednou tady, a se mnou přichází zákon! xD
Tákže. Chceš kritiku, máš ji mít.
Námět je výbornej, hrozně se mi líbil. Líbilo se mi i zpracování, a konec děje naprosto úžasnej... ale pár výhrad bych přesto měla. (Bych to nebyla já, ne :D)
Dávej si pozor na okakování slov. V jednom odstavci máš třikrát slovo "masivní" (stůl / brnění / dveře), na konci zas třikrát to "monstrum"... to je asi schválně, ale na mě to nepůsobí dobře; no a pak by ještě působilo líp, kdybys u těch "okamžiků života" vynechal slovo "život", protože ho máš hned v další větě. Bacha na to :)

Pak jsou tam dvě věty, který bych klidně vypustila, nějak mi tam nesedí, nevím, co tam dělaj... první je "Bylo to jako scéna z Planety Teror", druhá "A to dost dobře" (u toho monstra). Ono to najednou vypadá, jako by to nějakej namakanej puberťák vyprávěl partě kamarádů, ruší to celkovej dojem.

Pak konec... nevím proč, přišel mi hrozně urychlenej. Taky moc nemusím dlouhý rozepisování prakticky o ničem, ale možná by si to fakt zasloužilo o pár vět víc.

A poslední výhrada... člověče, já vim že seš abstinent, ale z flašky absinta by kleplo i slona! :-D

Ale nemysli si, Trente, že mám jenom námitky. Mně se to jako celek hrozně líbilo, ten nápad, ta myšlenka, tvý typický skládání vět... tvý obšírný, ale živý a realistický popisy (to máš po mně, prcku xD), zpracování emocí, pocitů, gradace děje... je to perfektní. Všechny ty detaily hledám, protože´s chtěl kritiku... máš ji mít. Ale kritika naštěstí není jen o záporech, protože těch je na tvým psaní kritická rasová menšina. ;D

4 strigga strigga | 24. srpna 2011 v 18:04 | Reagovat

Doufám, žes spokojen s délkou :D

5 undead Trent undead Trent | E-mail | Web | 25. srpna 2011 v 7:09 | Reagovat

[3]: no jo, porád.. ono se to opakování hlídá dost blbě, když se vinou spánkového deficitu sotva trefíš do patřičných písmenek na klávesnici.. :-D každopádně dík za info, napravíme.

tys neviděla Planetu teror, co? 8) ono to totiž fakt vypadalo v tý povídce dost podobně. ale chápu, že to teda asi né každý pochopí. náprava je otázkou chvíle. a to "dost dobře", máš recht, vůbec mi nedošlo, jak blbě to tam zní. tady bude náprava ještě rychlejší.

byl to epilog, Strigg. epilogy nejsou od toho, aby měly nějaký extra děj, mají jen krátce něco dodat závěrem. že byl epilog u předchozí povídky delší, než všechny zbývající části dohromady, to je věc druhá.. :-D

až ti před očima exploduje stovka lidí a z druhý stovky se jako vetřelci začnou líhnout kdejaký svinstva, taky bys začala slopat absint po flaškách.. :-D :-D navíc, sakra, dyť nejni vobyčejnej, no né? jako ten maník, absint je obyč. 8) a nikdo netvrdí, že ji dá na ex nebo během půl hodiny.. 8) :-D

hele lásko, zaprvý, jak to můžu mít po tobě, když sem starší ( to bychom museli zabřednout do časovejch paradoxů.. :-D ) a zadruhý, podle tebe je někdo s 180 cenťáky prcek? :-D
Ovšem  díky za tu kritiku. přesně tohle sem potřeboval. kladnými řečmi se totiž chyby neodstraní. 8-)
A s délkou sem spokojen.
A sem rád, že se teda líbilo. :-)

6 Norhi Norhi | 26. srpna 2011 v 12:56 | Reagovat

Až na ty jazykový výhrady, které byly zmíněné výše, se mi tohle fakt líbilo. A ten konec! Jen tak dál;)

7 undead Trent undead Trent | E-mail | Web | 26. srpna 2011 v 13:02 | Reagovat

šak už sem to podstraňoval, ne? teda asi až na ten život..

8 strigga strigga | 27. srpna 2011 v 15:33 | Reagovat

Takhle se mi to líbí víc :)
Já vím, že jsem hnusnej, zlej, ironickej kritik, Trente, však jsem kvůli tomu málem nejela na CKS, aby mě někdo neukamenoval :D ale neber si to špatně, známe se... mně se to jako celek vážně moc líbilo. A... je sice pravda, že epilogy nemusí být extra dlouhý, ale na druhou stranu to zas nemůže vypadat tak, jako by se člověk najednou tak skvěle rozběhlej příběh rozhodl nemilosrdně useknout. Ona to dělá spousta lidí... a pak to vypadá, jako by je ta povídka přestala před koncem bavit (můj obvyklý problém :D), a to pak pozornějšího čtenáře zarazí.
A mimochodem - jsem SLUŽEBNĚ STARŠÍ (muhahahááá, říkejte mi strigga-senpai :D), a to, že mám už od pátý třídy pořád 158 centimetrů, neznamená, že nejseš oproti mně prcek. (Nehádej se se mnou, mluvíš s někým, kdo vyrostl na Pythonech a podobných hovadinách :D)
Trolololol!

9 SHELBY34Lawson SHELBY34Lawson | E-mail | Web | 17. března 2012 v 19:39 | Reagovat

People in the world get the <a href="http://goodfinance-blog.com/topics/personal-loans">personal loans</a> from different banks, because this is easy.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama