Jediná možnost

11. prosince 2011 v 20:05 | undead Trent |  takzvaně literárno
hm, než napíšu něco nového, tady je část jedný už dříve načatý věci. je to cyberpunk. asi ne příliš originální, je v tom dost z Matrixu a Lukjaněnka. 8) a pak se to zvrhne do J. W. Procházky. 8) ( čti - bude to zvlášť drsný, asi jako když vlítne do davu nepřátel nasraná Jevelina ) v téhle části se toho ještě nic moc neděje, ale nějak to přeci začít musí, no ne? :D

- avatar je dílem Nuiko Nori



Místnost zalévalo pouze mdlé světlo monitorů a mihotání myriády kontrolek. Dlouho se nic nedělo, až konečně monitor změnil barvu v důsledku zobrazení hlášky na monitoru, která oznamovala ukončení "ponoru". Teprve nyní bylo poznat, že v místnosti někdo je. Mezi změtí kabelů, hadic a trubic se začalo něco hýbat a vzápětí se objevila ruka v kožené rukavici s ustřiženými špičkami prstů a kovovými hroty na kloubech. Ona ruka pak sáhla k jakési aparatuře vzdáleně připomínající plynovou masku, stáhla ji a pod ní se objevil obličej s nakvašeným výrazem. Oči jak angorák, zpocené vlasy temně fialové barvy, skoro dočerna, a nyní už škleb na tváři. Onen nakvašený výraz byl totiž pryč ihned, jak se oči přizpůsobily nenadálému množství světla distribuovaného zářivkami u stropu, které se zaply zároveň se zobrazením zmiňované hlášky a do jeho mozku přestala proudit informace, že všude kolem je jen bílo. Chytl jeden ze svazků kabelů a prudce za něj škubl. Konektory kabelů s mírným počátečním odporem vyletěly ze zdířek na jeho levém předloktí, následně začal odpojovat další kabely. Když byl konečně odpojen, vytáhl i masivní konektor s kabelem ze zdířky na temeni hlavy a opatrně opojil od krku synchronizační polykabel. Nakonec odpojil i medibox, načež ještě chvíli seděl, pak vstal, rozkošnicky se protáhl a začal se proplétat džunglí kabelů, hadic, drátů a elektronických komponent ke stíněným dveřím. Když je otevřel, zaklel, protože ho oslepila další vlna světla, tentokráte slunečního, procházejícího už lehce zaprášeným oknem. Postavil na kafe, pustil si na plné pecky "Juno Reactor" a rozvalil se do rozložitého měkkého křesla v nepříliš uklizeném obýváku. Poté, co do sebe nalil první hrnek horkého a silného kafe, to aby neusnul okamžitě, zalil ho příjemný pocit dobře a čistě odvedené práce, za kterou mu na účet přibude pěkná kulatá suma peněz a na speciální datový účet řada cenných dat. Byl nejlepší a sakra dobře to věděl.
V deset dopoledne, po půlhodině polospánku a krátký sprše, zapnul normální počítač a přihlásil se na server firmy, pro kterou pracoval. Zkontroloval data a hodnoty, spuštěné procesy a aplikace, provedl několik drobných korektur a věděl, že nestane-li se něco neplánovaného a neočekávaného, chcípne nudou. A první čtvrthodinku tomu tak skutečně bylo, ovšem blížící se REM fázi režimu spánku prořízlo zadrnčení zvonku. Přemýšlel, koho mu to sem Majkrosofti nesou a s klasickým "no jo, už du" (dříve používal hlášku "nejsem tady, zežral mě pes", než tak jednou otevřel nějakému oficírovi a ten se na něj díval značně divně) se ploužil k bezpečnostním dveřím svého bytu. Podíval se do kukátka a když zjistil, kdo za nimi stojí, zvrátil oči v sloup a pomyslel si něco o "neférovosti světa", to už ale otvíral a zval dotyčného návštěvníka dál.
"Nezívej, když máš hosty." povídá ona osoba zdánlivě vyčítavě.
"Nepruď, Belatrix. Před nějakou hodinou sem vylez ze sítě. Ouvr třicet hodin reálovýho rantajmu. Ty bys nevypadala o nic líp. Nota bene když mám zaměstnání jaké mám." zarazil ji v "rozletu" dřív, než stihla vypustit z úst něco dalšího neméně infantilního. "Černozelené vlasy? Po tý tvý růžový bych čekal něco extravagantnějšího..." neodpustil si rýpnutí přesně v duchu jejího pozdravu na uvítanou.
"Tsss... Ty máš co mluvit. Jak tě znám, určitě máš kýbl toho amorfního černýho čehosi, co nazýváš kafe..." naznačovala s prosebným pohledem.
"Sedni si v obýváku. Hned ti přinesu hrnek a ty mi na oplátku sdělíš, co tě přivádí do téhle Ospalé Díry. Sem totiž nikdo jen tak z prdele banán nechodí, tudíž mne neoblbneš."
"Asi nemá cenu ti odporovat, co?" okomentovala to a vydala se i se svými věcmi na cestu do obýváku.
"Teď se ti povedlo trefit atom kladivem, Bel." souhlasil s úsměvem a bylo jasné, že ho její přítomnost těší, ač se vždycky snažil tvářit zcela odmítavě. Přece jen toho spolu dost zažili.
V kuchyni popadl, největší hrnek, který našel, nalil do něj kafe a nasypal do něj cukr v jejím obvykle užívaném poměru,tedy asi něco kolem dvou a půl lžiček cukru na jednu plochou lžičku kávy. Nikdy mu nebylo jasné, jak něco tak děsivě sladkého může někdo pít. Každý jiný by totiž asi dostal cukrovku už po cirka druhém hrnku onoho smrťáku. Z kredence vytáhl bebečka a jal se přeopatrně obé přenášet do obýváku, kde ho už jeho návštěvnice netrpělivě očekávala. Samozřejmě si sedla do jeho křesla, ale neměl jí to tak za zlé, jak by se na první pohled mohlo zdát. Položil před ni kávu a sedl si na gauč. Citelně zeslabil stále hrající "Juno Reactor" a pečlivě si ji prohlížel. Dost se změnila, co ji viděl neviděl. Na sobě měla staré, otrhané, vytahané a už vybledle černošedé rifle, krémové tričko s dlouhými tmavohnědými rukávy na konci do zvonu a na prsou s obrázkem kopretiny, na nohách nezavázané a nezajištěné a dost opotřebované boty taktických výsadkářů a černozelené vlasy, dlouhé skoro po pás, byly jen symbolicky upravené a hozené do zadu, přičemž pár pramenů bylo do předu, což bylo dáno spíše pohybováním, a pár jich padalo do obličeje, který má celkem přitažlivý, dominují mu především oči, které jsou zhruba stejné barvy jako vlasy. Ona to vlastně nebyla ani tak barva jejích očí, jako spíše barva speciálních a na zakázku vyrobených očních implantátů. Taky je má, i když ty jeho nebyly tak umělecky provedené a tak dobře maskované. A vzhledem k tomu, že byla "zadrátovaná" mnohem později než on, nebyly ani její zdířky a konektory tolik patrné. Zkrátka a dobře, až na ty vlasy vypadala jako za mlada, než svou vizáž změnila na onu pozdější a tak extrémně provokativní. Když se tak na ni díval, neodpustil si malé rýpnutí: "To teď frčí retro?"
"Jasně. To nevíš?" přistoupila na jeho hru.
"Povíš mi tedy konečně, co tě sem přivedlo?" zeptal se konečně.
"Hnusný, ografitovaný a standardně hnusný a pomalý osobák Českých "železnic" a taky jeden z těch hypermoderních a superpřeplněných autobusů.. Řeknu ti, hrůůůza." stěžovala si předstíraně, i když to vlastně byla pravda. Pablik transport v téhle zadnici kosmíru za moc nestála, ostatně ani ta osobní ne...
"Neplkej. Zmírám nudou a zvědavostí." reagoval se stejnou intonací hlasu.
"No dobrá. Budeš-li mít dotazy, zaznamenej si je a já ti je pak zodpovím. Tedy takhle:
Jistá nadnárodní korporace začala využívat na práci klasický dajvry. To by ještě nebylo tak strašné, na to Newton přišel už dávno. Znáš přece ten zákon o akci a reakci, ne?" Kývl na souhlas. "Problém je spíš v tom, k čemu se ti smradi dostávají, k čemu mají oprávnění a především v tom, o co usilujou. Jejich úkolem je nalezení kompletní nebo alespoň částečný Knihy pravd budoucích plus její úprava do použitelnýho stavu. Vím, co si teď myslíš, že je to z jejich strany zbytečné plýtvání valutami, protože je to jen legenda, ale někdo z tý korporace se dostal k jakýmsi důkazům, že to není jen pouhá fáma. Určitě si dovedeš představit důsledky, jaké by měl byť jen minimální úspěch... Tohle už je sakra v Oknu!" uzavřela svůj stručný monolog.
"Jestli je to, co říkáš, pravda, pak to znamená pár věcí. Tak především, někdo od nich je dípdajvr, protože nikdo kromě nás o týdle ledžend nemá ani šajn. Za další, během jejich pátrání, nejspíš totálně zeserou celou síť, protože některý data sou přístupný tak, jak sou a oni budou muset použít zbraně čtvrtý softový klás. A nakonec, máš pravdu. Todle je natvrdo ve Woknu."
"Dobře shrnuto. Tedy co navrhuješ? Seš totiž první dípr v tajmu a byl si tu dokonce dřív, než kterejkoli dajvr, tudíž by tě snad mohlo něco napadnout, bo já mám v hadru empty."
"Hodím řeč s Cybjerou a dohodnu se s ní, co dál. Má druhej nejlepší hárd v celým reálu a je v tom skoro tak dlouho, jako já. Ty zatím kontaktuj svý důvěryhodný hekry, já udělám to samý. A taky budem potřebovat singláčovýho helfa, ale i o tohle bych moh zvládnout já. Jo abych nezapomněl, nachystej si gany, reálový i softový. Nejspíš nás čeká solidní hybrid war." odpověděl jí rozhodně. Nebyl z nastávající situace zrovna dvakrát hepy.
Ještě hodinu si povídali a vzpomínali na starý hnusný časy, v pozadí hrála hudba a z velké táborové várnice (takový ty, co v nich bývá čaj) velice rychle ubývala ona černá a životodárná kapalina, jinak nazývaná kafe. Zhruba stejnou rychlostí, zásluhou Belatrix, mizel i cukr, který tu on měl na podstatně delší časové období.. Takhle bude muset nejpozději zítra do obchodu. Čas od času se zvedl, přešel k počítači, pohledem na monitor zkontroloval, zda je všechno stále stejně a nudně monotónní nic a pak se zase vrátil zpět. Nakonec to nevydržel a prohlásil: "Do háje, Mrakoplaš by záviděl." Belatrix se jen usmála pod vousy (popravdě, měla co dělat, aby se nezačala smát nahlas) a navázala na přerušenou konverzaci. Když už nebylo co řešit, vstali, rozloučili se a vydali se řešit svoje kvesty, které měli v souvislosti s danou kritickou situací. Ona popadla všechny svoje věci, které položila vedle křesla a šla shánět lidi do jejich malé "Armády". On se odhlásil z práce a vrátil tam, kde začal svůj dnešní den, ovšem tentokráte ne za účelem ponoru, ale kvůli komunikaci. Jako první byla na řadě Cybjera, která byla ještě víc neexistující, legendární a vybájenou postavou, než jakou byl on. Ostatně jako všichni dípři. Vlastně ani oni pořádně nevěděli, kdo jsou ti ostatní, jen pár z nich znalo osobně víc, než jen jednoho - sebe. Ty výjimky byli on, Belatrix, Cybjera. Anfe a snad ještě Minsc. Přitom jen on znal z těchto jmenovaných všechny, a to ještě z doby, kdy nebyli dípdajvry. [vsuvka autora: Zvláštním případem je potom zmiňovaná Cybjera, o jejíž reálové existenci jako jediné fyzické osoby pochybovali i samotní dípři. Ostatní, když už byli ochotní připustit existenci této mystické postavy Sítě, ji brali jako jednotný login většího množství dajvrů a uživatelů.] Chvíli mu trvalo, než se prohekoval do smluveného zabezpečeného kanálu, který sloužil pouze jim. Bylo otázkou milisekund, než zareagovala. Místnost, ve které se nacházela, nevypadala o nic estetičněji a reprezentativněji, než ta jeho. Přece jen šlo primárně o účelnost a ne o design.
"Co se děje, Artemisi?" zeptala se okamžitě bez zbytečných vytáček. To na ní vždycky oceňoval.
"Něco. A je to sakra průser. Ňákej kretén z jistý korporace kápl na nějakej důkaz potvrzující exist Knihy. Měl sem za to, že jsme všechny důkazy, linky [ve smyslu "odkazy", pozn. autora] a konekty odstranili. A jednotlivé fragmenty měly být nepřístupné." oznamoval ji tu novinu a nezdržel se komentáře.
"Taky že odstranili. Od koho tu informaci vlastně máš? Nevykládej si to špatně, ale... Dá se tomu zdroji věřit?"
"Ten zdroj je dípr, přesněji řečeno Bel. A nebyla zrovna nadšená. Už sem ji poslal sehnat nějaký lidi. Musíme to zastavit co nejdřív, jinak to půjde do protonu. V nejhorším se dá blekautovat Síť a starej internet, takže by se nedostali vůbec k ničemu. Jenže je to dvousečná zbraň. Bezmocní bychom byli aj mi." odpověděl jí a uvažoval nahlas.
"Tedy sehnat všechny, co lobujou za naší stranu a vykázat ty druhé do patřičných mezí."
"Ale počítej s tím, že tyhle boje budou probíhat jak v Síti, tak v reálu. Oni se jen nějakým ustřižením datových přenosů zastavit nedají. Akorát je tím utvrdíme ve správnosti jejich domněnky. Ale o opaku se nám je přesvědčit nejspíš nepodaří. Půjdou nám pěkně po krku. Teda hned po tom, co se jim nepodaří nás přetáhnout na svoji stranu nebo nás podplatit a získat všechny informace, které máme." dál rozváděl společnou analýzu situace.
"Nezapomínej na to, že to taky může být jen novinářská kachna vytvořená korporací, případně nějaký falešný poplach způsobený kterýmsi pisálkem." navrhla Cybjera jinou, neškodnější alternativu.
"Já bych na to moc nesázel. Navíc se o tom přesvědčíme, až budem obhlížet situaci z první řad. Ještě zavolám Dlouhovlnný. Je teďkomc někde u Hradce Králové, takže jestli bude souhlasit, měla by pro práci mnohem výkonnější aparaturu, tudíž pro nás by se jednalo o nezanedbatelnou výhodu." odporoval její další verzi věci a vrátil se k organizování řešení.
"Longwaved v Hradci? Co ta tam dělá? Já myslela, že operuje z matičky Rusy..." neskrývala své překvapení nad onou informací.
"Je CIAF. Tos nevěděla? Tsss... Ostudo. Maj tam prezentovat ňákou fungl novou a super hyper inťáckou mašinu a ona si to nemohla nechat ujít. Je zvědavá, co to bude za zázrak."
"Vsadím se, že s tím budou strašit amíci. Ovšem jediní, kdo maj, v uvozovkách, inteligentní mašinu, sou Rusové. A tos ji pomáhal dělat ty a Longwaved." rozváděla to se smíchem.
"N j. Tak se měj. Ještě si pokecáme. Naschle v Jeskyni, soudružko kolegyně." loučil se.
"Ty taky, Árty." rozloučila se taky a opustila komunikační kanál. On se odpojil vzápětí a začal hledat svůj mobil.
Když ho konečně našel, odkráčel s ním zpět do obýváku a šel si do kuchyně dělat oběd. Teda spíš strčit pizzu z obchoďáku do elektrické trouby. Nikdy nebyl na nějaké vyvařování. Teda vlastně ne. Když přišla ta jeho, ochotně skáknul k plotně. Ostatní si z něj kvůli tomu vždycky dělali srandu, ale byli neskonale rádi, když tu ona byla zároveň s nimi, protože vařit on skutečně uměl, jen byl líný a šetřivý, než aby vařil aj normálně. Během čekání, až bude pizza hotová, "Korpiklaani" skoro vysklili okna a vyděsili místní seismology. A to i přesto, že v oknech měl vsazena speciální pancéřová skla a podlaha kvůli kompům dokonale odizolovaná vůči vibracím. Postavil se před jednu z reprobeden a nechal se ovívat rázovými větami tvořenými vibracemi membrán reproduktorů. Připadal si skoro jako v Jamu (tohle místo fakt existuje i v reálu, je to jeden klub v Opavě, jak je Lidový dům, kdo nezažil, jako by nežil), když se postavíte pár cenťáků od pódia, nejlíp poblíž repráků. Jen ta hlasitost tu byla podstatně větší. Když měl konečně v hlavě prázdněji, než blondýna po lobotomii, snížil hlasitost na normál. [pozn. autora: Nebudu zapírat, je cvok! Jeho metody jsou sice poněkud zvláštní, ale mají něco do sebe, to vím z vlastní zkušenosti, neb sem to zkusil na vlastní kůži a s překvapivým úspěchem. Pěkně se mi při tom zpotili uši, jak jsem měl sluchátka. Nemám totiž takový byt, jak on, abych mohl pouštět z repráků.] Ač to zní nepravděpodobně, úžasně ho to uklidnilo a výborně mu to pročistilo mysl. Opět zaměřil svou pozornost na tajmr, jež se zobrazoval skrze neurální spoje s očním nervem jakože do zorného pole, ale je to posílané přímo do mozku. Je to značně užitečná vychytávka, když chcete ušetřit za elektřinu spotřebovanou několik desítek palců velký monitor. A nesvítí to jako už dlouho nelegální 100 wattová žárovka, tudíž to ve tmě neoslepuje a líp se pak píše na klávesnici při zhaslých světlech. Ze zobrazovaného údaje zjistil, že pizza už bude hotová. Vrátil se tedy do kuchyně, vypnul troubu a vytáhl kotouč z těsta, na horní straně s kečupem, čtyřmi druhy sýra, nakrájeným párkem a klobásou, kolečky vysočiny, to vše v tlustých vrstvách a na vrchu posypaná dalším sýrem. Vypadalo to poněkud přeplácaně (a vlastně i bylo(, no jemu to tak prostě chutnalo. Labužnicky se olízl a pustil se do jídla. Šišoidní objekt o průměrném průměru baj voko třicet centimetrů mizel v jeho trávicím traktu v takřka olympijském čase. Dosyta najezen se ještě napojil kofolou a šel se spojit s Longwaved.
"Prosim. Kdo volá?" ozvalo se z mobilu.
"Brej den, u founu pošťák. Máš pro mě trochu tajmu?" začal Artemis s humorem.
"Hele, nech si tu hantýrku pubertálního rázu pro sebe, jo? Co se děje? Zrovna se chystám bavit na účet chudáků amíků."
"Ještě furt toužíš vyzkoušet tu moji machínu? Máš teď totiž jedinečnou šanci."
"He? Blbý fóry zkoušej na jiný. Ty k tý svý křemíkový bestii nepouštíš nikoho. Leda že by... Do protonu! Jak moc katastrofální ten průser je?" došel jí konečně důvod telefonátu. Na druhou stranu, vždycky toužila otestovat jeho MPC. Ostatně jako každý, kdo o něm někdy slyšel. O tom empécéčku kolují dost neuvěřitelné zvěsti
"Sakra velkej. Takovej, že budem nídovat army na obou frontách. Ale zatím nijak extrémně spěchat nemusíš. Bela šla teprve shánět lidi. Ani já sám to nevím dýl jak dvě hodiny a musím si ještě pořádně promyslet postup." shrnul o v kostce.
"Fajn. Vejtuj mě tak cirka za štyry, pět hodin. Měj se." rozloučila se.
"Ty taky, Nuiko. Hele, doufám, že nemáš nic proti čili kon karne ala já?"
"Mmm. Lahodné... Děláš mi chutě, kámo. To tam máš Anfe, chlípníku? To je fuk. Zatim." domluvila a ukončila hovor.
Teprve pak mu došlo, jak si naběhl. Do toho obchodu bude muset ještě dřív, než čekal. Rozhodl se tedy zajít do něj už teď, dokud si pamatoval, co má koupit. Popadl tedy sluchátka, peněženku, hodil na sebe svůj speciálně upravený a vylepšený kabát/plášť ala metál a vyšel z bytu. V jedné z kapes vyštrachal monstrózní svazek všelijakých klíčů, flešek, přístupových hárdvérových prvků a přívěsků pospojovaných řetízky, karabinkami a kroužky na klíče a několika prvky této chaotické množiny uzamkl byt. Přestože je v baráku výtah, jako vždy šel dolů po schodech. Ne, že by měl fobii z výtahů, to jen léty praxe zjistil a ověřil, že je pro něj rychlejší seběhnout po schodech. Dalo by se vlastně říct, že po nich doslova létal. Za chvíli už vycházel ze domovních dveří a po starém rozbitém chodníku se vydal do nejbližšího obchodu, super hyper, známého jako Lidl nebo též Meka všech důchodců (to když měli nové zboží, pak nebyla šance něco lepšího koupit, neboť to důchodci skoupili v první půlhodině po otvírací době a vy ste si odpoledne mohli trhnout končetinou). Cestou potkával žáky z nedaleké základky, jak provádí učebnicový zrychlený přesun z bodů A, tedy školy a školní jídelny, do budu kdekoli jinde, hlavně když to bude daleko od bodu A. Velmi živě si pamatoval na časy, kdy byl na jejich místě a dobře je chápal. Taky se snažil strávit v té instituci na oblbování lidí co nejméně času. Vlastně to nebylo ani tak dávno, jak by někdo řek. Jen nějakých sedum, osum let, co nedopatřením a zcela omylem odmaturoval.
Paštiky, žampióny v plechovce, marmelády, kompoty... Míjel jednotlivé produkty v regálech, až konečně narazil na bílé fazole v rajském protlaku. Vzal čtyři plechovky a pokračoval dál. V přibližném středu plochy obchodu vzal cukr, jinde zas rohlíky, támhle zas párky a klobásy a v sekci se zeleninou vybral nějaké čili papričky, u kompotů kukuřici, v chladících boxech kuřecí prsíčka a mezi nápoji horko těžko objevil kofolu. A co by to byl za správného humana, kdyby si nevzal gumítky. V nákupním vozíku se ocitlo kilo a půl téhle prudce poživatelné věci. Domácí zásoby mu došli a začínal mít absťák. Jakmile měl všechno, co chtěl, přiřítil se k jedné z pokladen a vyložil všechno na pás. Pozdravil prodavačku, zaplatil a naskládal nákup do tašky a s kofolami v druhé ruce se vydal zpět domů. Před posuvnými dveřmi na fotobuňku ho skoro zajel nějakej frajer v posledním modelu elektrickýho supersportu. Jen nad tím "trabantem" ohrnul nos. Jenom blbý dvě giga jádro a šestka paměť...
Tentokrát výtah použil. Není totiž problém slézt sedum pater, ovšem vykonat stejný pohyb opačného vektoru, to už je jiný kafe. Přivolal kabinu výtahu pro maximálně tři osoby a hmotnost dvěstapadesát kilo a když sjela až dolů, vstoupil do jejích útrob. Byl vděčný, že není klaustrofobik a s tímto pocitem stiskl tlačítko s číslem sedum. Mohl to sice udělat pomocí svého apgrejdu, to by nebyl problém, ale tyhle machrovinky ho přešly asi dva týdny po tom, co ho zadrátovali. Kabina se i s ním a nákupem škrábala nahoru nekonečně dlouho. Bylo to jako načítání velkého obrázku ve vysokém rozlišení pomocí nějakého opravdu starého modemu s pomalou telefonní linkou. I zvuky byly obdobné. Když konečně vystoupil, pocítil nezměrnou úlevu. Protáhl se, odemknul a aniž by si sundal kanady, šel uklidit nákup. Potom sundal plášť, vyzul boty a šel se ponořit. Čekalo ho něco přes třiadvacet hodin síťového tajmu v ponoru. Asi konečně pohne s vývojem Irmy. Poslední verze byla takzvaně dosovská, to znamená, že šlo více méně o texťák s maximálním důrazem na funkci a algoritmus. Už má udělanou vizualizaci a zbývá provést fůzi obou složek. Poslední věc, na kterou pomyslel, než už zcela mechanicky stisknul Enter, byla Anfe.

Na první pohled nebylo nic poznat. Obyčejná, středně vysoká a štíhlá postava vlasy špinavě blond ve stylu "vrabčí hnízdo" dlouhé asi nad ramena a s okrově hnědým melírem. Na sobě tmavošedé kapsáče, z jejichž kapes čouhala hromada kabelů, komponent, nějakého nářadí pro elektrotechniky a nějaké další věci, včetně mikropájky a diagnostických měřáků, dále na sobě měla staré vytahané tričko s kupodivu stále dobře čitelným nápisem "Singularita never die!" a dlouhý černý plášť. Od levého ramene k pravé straně pasu ji vedl starý nábojový pás od kulometu vyzdobený řadou elektrických obvodů, baterií a paměťových médií, které se daly odepnout a připojit k počítači, čili to byla taková "šerpa". Obličej nikterak výjimečný, ale i svým "normovaným" vzhledem dokázal okouzlit. Na nose jí seděly brýle s kostěnými obroučkami černé barvy. Prostě jen výstředněji vybavený, zcela obyčejný člověk. Ale jen na první pohled. Ve skutečnosti to ale byla třiasedumdesátka, čili někdo, kdo prodělal kyborgizaci v rozsahu 73% původního těla. Většina soudobých kyborgů se jimi nestala zrovna dobrovolně, ona ale byla jedna z mála vzácných výjimek. Tomu také odpovídala povaha jejich apgrejdů, které byly vysoce specializované, nadměrně výkonné a z valné části i nelegální. Stala se kyborgem dobrovolně a bez jakéhokoli nátlaku, což byla velice vzácná kombinace.
Navzdory počasí se usmívala. Opřená o sloup sledovala jednotlivé kapky v dešti a přemýšlela o ironii singularity vesmíru. Pak zakroutila hlavou a vydala se z autobusáku směrem k bytu svého dlouholetého přítele, který ji tak nečekaně pozval z dost naléhavých důvodů. On, nejmocnější z nejmocnějších, potřeboval ji, Nuiko Nori, řečenou Dlouhovlnná. Jak říkala, svět má velmi zvláštní smysl pro humor. A to ji na tom bavilo nejvíc.


undead Trent
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lunae Lunae | Web | 13. prosince 2011 v 17:00 | Reagovat

Tenhle druh povídek se prostě dobře čte soudruhu :-D

2 Marťula Marťula | Web | 18. ledna 2012 v 11:33 | Reagovat

Ahoj. Na blogu ses mě ptal, jak jsem udělala jednu fotku (č.8 - Experiment). Nastavila jsem si na zrcadlovce dlouhý čas, zamířila na ten strom, zmáčkla spoušť a co nejvíc vysunula objektiv, dokud  se to nevyfotilo. Ale je na to potřeba stativ, aby to bylo ostré..já ho zrovna neměla. :D
Promiň, že ti to píšu sem, ale nevěděla jsem, kam to napsat. :-)

3 undead Trent undead Trent | E-mail | Web | 18. ledna 2012 v 11:49 | Reagovat

[2]: hm, to bych mohl někdy zkusit. 8) půjčím si mamčinu zrcadlovku, její stativ a prubnu to.
vůbec nevadí, je to celkem pochopitelné. :) rozhodně díky za zajímavý tip na zajímavé fotky. 8)

4 Severka Severka | Web | 18. ledna 2012 v 19:55 | Reagovat

Na můj vkus je to trochu moc popisné, ale jinak fajn, jsem zvědavá, jestli bude pokračování :)
Mimochodem, gratuluju ke třetímu místu v soutěži u Chloë! A jestli ještě překládáš Twokinds, nabízím pomoc; taky mám ten komiks ráda a aspoň si procvičím angličtinu :)

5 undead Trent undead Trent | E-mail | Web | 18. ledna 2012 v 22:43 | Reagovat

to víš, začátek. ale ono se to má později dost rozjet a to pak budu poslouchat "uber, nejsme kyborgové!".
Tyjo, já sem fakt třetí? :-O sem to nějak pak přestal i sledovat, jak se hlasování vyvíjí..
týjo, on sem netušil, že to u nás ještě někdo čte.. 8) tak rozhodně, jen mi dej vždycky vědět, na kterém díle pracuješ, případně když budeš mít nějaký hotový. skorigujem pak překlad a hodíme to na net. což mi připomíná, že jestli na tom budem dělat oba, asi by se měl udělat nějaký blog / web jen a pouze pro náš český překlad two kinds. no, to bychom pak ještě když tak všechno pořešili.

pé es - co myslíš, překládat název komiksu, nebo používat ten anglický originální?

6 Severka Severka | Web | 19. ledna 2012 v 22:08 | Reagovat

[5]: Musím přiznat, že jsem překvapená, čekala sem spíš něco jako že na mou pomoc není nikdo zvědavej ^^' Dík za důvěru. Název bych nepřekládala, podle toho originálního to půjde líp najít a navíc to ani moc 'věrně' přeložit nejde. Prostě by to nebylo ono. Úplně první, co by se podle mělo udělat, je napsat autorovi, abychom nedopadli jako překladatelé OOTS, na které autor přišel asi u pětistého dílu a museli všechno stáhnout a pokračovat jen pomocí překládacího skriptu :D
Neměl by to ale být problém, zdá se, že nekouše :) Můžeme mu napsat zprávu na Deviantartu, má tam profil ;)

7 Severka Severka | Web | 19. ledna 2012 v 22:08 | Reagovat

A možná si vyměnit maily nebo icq čísla, ať se nedomlouváme jen přes komentáře :)

8 undead Trent undead Trent | E-mail | Web | 19. ledna 2012 v 22:21 | Reagovat

nejsem svině, jen magor. 8) :-D já to tam už hledal, tuším s překládáním není problém. Jen bych se tam musel podívat znova a najít to tam přesně. no, obé by mělo být v profilu. si mě prostě přidej a já si tě povolím. 8)

9 Severka Severka | Web | 19. ledna 2012 v 22:23 | Reagovat

Teď jsem se koukla na stránky, je to tam samozřejmě povolený ^^' Ale stejně mu napíšu informační zprávu nebo tak něco. Přidávám číslo :)

10 Severka Severka | Web | 19. ledna 2012 v 22:56 | Reagovat

Funguje to?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama