čaj o čtvrté

1. srpna 2012 v 10:41 | undead Trentina |  takzvaně literárno
chtěli ste aktivitu, máte ji mít! ale běda vám, jestli i navzdory vpravdě vesmírně nesmírné návštěvnosti zůstane komentování na triku only tomu tvrdému jádru mé fanynkovské ( případným fandům se omlouvám, ale jak už to bylo řečeno mnohokráte, chodí mi sem převážně čtenářky, takže se holt smiřte s faktem, že budete nadále v postu "utlačované menšiny". dokud tedy nedáte najevo, že vás tady chodí nezanedbatelné množství ). 8) :D
čiliže, díky novému vzhledu a přijetí do brumbálovy armády, pardon, botanické aliance, eh, znova, Beatnické Aliance, mám chuť se překonávat více, než kdy dříve. tudíž v tuhle nechutně brzkou hodinu ( začínám psát v osum, ale normálně se budím mezi šestou a sedmou.. :D ) sedám k tomu zlu jménem administrace Blogu a začínám psát takovou kratší oddechovku ( kratší u mě většinou značí tak dvě tři stránky, ale to je tady většina z vás líná číst, jak jsem si už dávno všimla a zvakla a stejně to dál ujíždím takhle do "extrému". horší je, když chci zveřejnit povídku, která má stránek třeba devět.. :D ). inspirací mi byla specifikace článků, jak byla nastíněna na stránkách BA, kde byl ve spojitosti s články zmiňován čaj o páté. takže, v duchu hesla "originální za každou cenu", zde jest povídka "čaj o čtvrté" zvaná. příjemné čtení, damstvo ( a případné panstvo ). :)




"Výška? Rychlost?"
"V normě. Tlak v balonetech taky dobrý. Data z meteoru příznivá."
"Fajn, toč to o čtyři stupně doleva a stoupej na čtyři pět sto."
"Točím o čtyři doleva, přechod na hladinu čtyři pět sto, stoupání sedm plus."
"Kdyby se něco dělo, dej vědět, budu na levé postraní lávce."
"Spolehni se."
Žena v šedozelené letecké kombinéze se zemitě hnědými vlasy po pas svižně odkráčela z kokpitu a nechala prvního důstojníka kormidlovat vzducholoď samotného.

Cestou na lávku nepotkala nikoho, vyjma Serže, jejich dvorního botanika, který zjevně opět experimentoval s destilační aparaturou, neboť se motal více, než kluzák s mizerným pilotem za bouře. Nicméně i navzdory svému stavu se dokázal uklonit a projevit úctu svému veliteli a veličenstvu v jedné osobě. Poté pokračoval ve svém sotva koordinovaném pohybu chodbou. Žena zakroutila hlavou a opět si pomyslela, že by mu tu destilační aparaturu měli zabavit, zamknout a klíč zahodit. Když pak došla na konec jedné z postraních chodeb, zavřela za sebou tlakové dveře, kolem krku si omotala dlouhý šál a otevřela druhé tlakové dveře, vedoucí ven ze vzducholodě na postraní obslužnou lávku. Ta byla o pár metrů nad úrovní podlahy vnitřních prostor, takže se na ni musela nejdříve vyšplhat po provazovím žebříku, který vedl zavěšený pod pláštěm tělesa lodě a v podstatě kopíroval jeho zakřivení. Po lávce pak došla na její konec až skoro na přídi a posadila se, nechajíc nohy volně v prostoru. Věděla, že je to poněkud kýčovitá scéna, ale bylo jí to jedno, cítila se tady dobře, jak vzduch proudil kolem ní, jak si pohrával s jejími vlasy a volnými konci šály, jak se do ní dral s každým nádechem, až jí to činilo potíže dýchat... Milovala létání, oblohu, vítr... Bylo to pro ni stejně přirozené, jako pro někoho jiného chůze po zemi. A byla v tom volnost, omezována pouze přírodními zákony.
Když se dosytosti nabažila pocitu letu, stočila pohled dolů, na krajinu pod sebou. Dole bylo všechno téměř stejně nekonečné, jako nahoře. Nekonečné lesy, planiny, i vodní plochy. Byl to krásný pohled. Napadlo ji, kdo dole asi pozoruje pohyb dobrých šest set metrů dlouhého doutníku jejich vzducholodě. A kolik z nich asi tušilo, na co se dívají. Protože doby, kdy pro lidi byla technika naprosto běžná věc, jsou dávno ty tam. Říká se, už to bude víc jak jedno milénium. Dříve prý bývaly státy neuvěřitelně obrovské, kdy i ty nejmenší z nich by její vzducholodi trvalo přeletět několik hodin při maximální rychlosti, ty největší z nich i několik dnů! Teď už existuje jen myriáda malinkatých státních útvarů, často čítajících jen malý a silně opevněný hrad nebo pevnost s trochou půdy okolo.
Vzduch už začínal být příliš řídký, než aby ho mohla dýchat dál bez náležité aklimatizace, tak se zvedla a vrátila dovnitř. Koneckonců, může si pak kdykoli vzít dýchač s kyslíkem a vrátit se. Navíc, začali se blížit k vrstvě oblačnosti a nechtěla zase být mokrá jak myš.

"Výška?" Nemusel a se ptát, u svého velitelského křesla měla všechny důležité budíky. Ale stejně se zeptala, byl to takový jejich malý rituál.
"Dva tři padesát. Stoupání stabilní, vnitřní tlaky v normě, atmosférické podmínky dobré."
"Stačila by mi výška, Fulgrume."
"Ne nestačila, veličenstvo. Znám vás, hynula byste zvědavostí a během pár okamžiků se zeptala i na zbytek," opáčil s klidem první důstojník.
"Pravda... Jakmile budeme nad oblačností, vyrovnej, zajisti řízení a přijdi do knihovny. Čtvrtá hodina se blíží, víš co to znamená."
"Jistě, čaj o čtvrté, co jiného," zašklebil se na ni od řídících kol a pák a řady budíků.
Přikývla a opět odešla.

Knihovna byla impozantní. Tedy s ohledem na nosnost vzducholodě rozhodně. A uprostřed stál honosný dřevěný stůl, zdobený bohatým vyřezáváním a složitou intarzií. Nad ním visel lustr z křišťálu a kovu, který možná dříve svítil svíčkami, nicméně nyní osvětloval za pomocí řady malých obloukových lamp. V křeslech okolo seděli Antoinová, dvorní zooložka, Peterson, pilot jejich kluzáku, a u polic s knihami stál zády k veličenstvu Olafsson, dvorní meteorolog.
"Dneska budou lívance, Laduško," houkla na veličenstvo kuchařka Rychloprstá, která vykoukla ze dveří kuchyně, která s knihovnou sousedí.
Obrátila oči v sloup. Kolikrát jí má ještě opakovat, že nemá používat tu zdrobnělinu? Ale co, proč se rozčilovat nad nesmrtelností brouka... Přešla k jednomu z regálů, vytáhla Janu Eyrovou, přisedla si ke stolu a pustila se do čtení.

"Výška tři osm sto, hladina stabilní, rychlost na neutrálu, řízení zajištěno, podle rozkazu," ozvalo se z potrubního "telefonu".
Veličenstvo založila stránku a přešla k ústí potrubí. "Tak sem koukej rychle naklusat Ivory Fulgrume, za čtyři minuty jsou čtyři. Petersone, běž se podívat, kde se zdrželi ostatní."
"Veličenstvo," kývl hlavou zmíněný a odběhl do útrob vzducholodě.
"Madam," ozvalo se zase z potrubí.
"Co je Fulgrume?"
"Všesměrový radar ukazuje vícečetný kontakt na páté hodině ve vzdálenosti jedna dva sto, rychlost čtyři nula."
"Kluzáky?"
"Pravděpodobně."
"Hned sem tam." Přesunula se k ústí jiného potrubí: "Grubere, pohotovost. Obsaďte obrané věže." A ještě k jinému ústí: "Tonksová, páru do obraných věží a zbraní." Potom už vyrazila do kokpitu.

"No?" nezdržovala se zbytečnostmi.
"Vypadá to na královnu Korinskou. Doufám, že nás nemají v úmyslu napadnout, s jejich výzbrojí bych se seznámil dost nerad. Mají takové ty-"
"Já vím, co mají kluzáky starý Jekatěriny za výzbroj, Fulgrume. Ať zruší pohotovost, vysunou záchytné sítě a přinesou do knihovny více křesel."
"Veličenstvo," uklonil se a jal se plnit příkazy.
Veličenstvo přešla k obslužnému pultu světelného telegrafisty a pustila proud do signalizačních obloukových lamp. Zdravím, drahá. Nedáš si čaj? Probrali bychom, co tě sem přivádí, zadávala na zprávu na klávesnici. Poté upřela zrak na stínítko, na které se zezadu pomocí soustavy zrcadel přenášel obraz zachytávaný soustavou čoček nad blokem signalizačních lamp.
Zajisté, Lado, přišla prostá odpověď.
Vypnula tedy světelný telegraf a vrátila se do knihovny, kam už kuchařka začala nosit šálky s čajem a lívance.

Ve vzduchu nad nízkou oblačností se vznášelo majestátní těleso vzducholodě a v sítích po jejich stranách visely malé kluzáky, ve srovnání se vzducholodí nepatrné. A v útrobách toho nebeského obra právě asi padesátka poddaných a dvě královny v klidu a míru popíjeli čaj a jedli lívance s marmeládou. V tomhle světě vpravdě neobvyklé, ale tady na obloze je svět sám pro sebe, mimo nekonečné půtky na zemi. Svět mající vlastní pravidla, v nichž čest a solidarita jsou stavěny nad osobní tužby a politiku.

"Nedávno jsme zahlédli polární záři," poznamenala Jekatěrina mezi dvěma doušky čaje.
"Vážně? To je dost neobvyklé v daných končinách, pokud jste letěli tarenskou větrnou frontou," ozval se od lívance Olafsson.

A taky nad společenské postavení. Na obloze jsou si všichni rovni, jen řídit by měl vždy pouze jeden, jinak může dojít ke zmatkům a neštěstí.

"To jsou vážně výborné lívance, královno Lado," prohlásil jeden z letců Jekatěriny. "Vyřídila byste prosím mou poklonu tomu, kdo je dělal?"
Kuchařka dlouhoprstá se začervenala jako rajče. Věděla, že dělá lívance stejně dobře, jako její matka a matka její matky, ale stejně ji uvádělo trochu v rozpaky, když slyšela takovou poklonu od někoho mimo posádku vzducholodě.
"Neletíš náhodou směrem na Britanské ostrovy, Lado?" zeptala se Jekatěrina.
"Chceš svést, drahá?"
"To by bylo milé."
"Sajtre, nachystejte jim pak kajuty pro hosty. Děkuji."

Země se rozdělila a obloha spojila. Kdo ví, co přijde za dalších pár set let. Třeba někdo vymyslí lodě schopné neplout jen po obloze, ale i mezi hvězdami. A lidé konečně zjistí, co jsou ty záhadná světla na Měsíci.


slovníček pojmů ( protože vím, že ne každý bude všechny ty věci znát ):
balonet - plyn není ve vzducholodi volně, ale je členěn do více samostatných oddílů, tzv. balonetů
meteor - meteorologická služba na letištích. v tomto případě teda ne na letištích, ale na jejich vzducholid, vedená Olafssonem
"sto" - v tomto případě to neznamená číslo s hodnotou 100, ale dvě nuly. nevím, do zda se to někdy používá v reálu, ale já to odvodila z následujícího: v armádě se při sdělování času, když je celá hodina, neříká třeba tři nula nula, ale tři sto.
pokud je tady někdo, kdo by nevěděl, co je to oblouková lampa, tak to je vynález starého dobrého křižíka a nepletu-li se, bývala svého času právě jeho obloukovými lampami osvětlována Praha ( možná i další města, ale to už bych vařila z vody, takříkajíc ). jedná se zjednodušeně o proud elektřiny mezi dvěma konci elektrického okruhy. další věc, co se může mezi dvěma konci vodiče ( nebo mezi různými vodiči ), je výboj, kupříkladu dobře známý blesk. ale předpokládám, že tohle už tady ve fyzice snad slyšeli všichni.

doufám, že se to líbilo alespoň trochu a zase u dalšího článku. ( mimochodem, na zítra je tu nastavený článek s rendery 3d modelu stíhačky, co dělám v CADu )


undead trentina
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Chii - chan Chii - chan | Web | 1. srpna 2012 v 13:26 | Reagovat

Mně se to líbilo, a moc. Hezky se to četlo. A dostala jsem chuť na lívance a čaj, i v tom horku. :D

Zdá se, že každý nově přijatý člen bude mít s takovou problém si zapamatovat, kam že ho to vlastně přijali. :-D

2 undead Trentina undead Trentina | Web | 1. srpna 2012 v 13:35 | Reagovat

díky, jsem ráda, že se líbilo. 8)
hm, já taky. :-D ale nedávno jsem měla palačinky, tak to snad vydržím. :-D

hm, ono to "B"  evokuje i Bjondýnu. ou šit, blady hel! já nechci býti spojováná s NÍ! O_O né, dělám si srandu, looťínku za tím "b" snad nikdo hledat nebude. 8)
a mohli bychom vymýšlet další alternativní výklady BA, ne? 8) :-D

3 Chii - chan Chii - chan | Web | 1. srpna 2012 v 14:47 | Reagovat

[2]: Myslím, že se ještě něco najde. B.A., to může být cokoli. :D
Já měla nedávno taky palačinky. S marmeládou. A nějak mi nechutnaly. Chci prostě lívance, a to jsem je nikdy neměla. :D

Já si pod B nepředstavím Biondi... ale teď nad tím budu muset přemýšlet, když už jsi to tak decentně zmínila... :-D

4 undead Trentina undead Trentina | Web | 1. srpna 2012 v 15:03 | Reagovat

téda, to mám až takovou moc? :-D přesvědčit někoho, že má chuť na nějaké jídlo, které ani nikdá neměl? 8)

nj, nasazovat blbobrouky do hlavy, to mi de. 8) :-D

5 Chii - chan Chii - chan | Web | 1. srpna 2012 v 15:07 | Reagovat

Já občas dostanu chuť na něco, co jsem v životě neochutnala. A je lepší si to sehnat, zjistit, že je to hnus a žít dál. :-D
Není to jednoduché, když někoho chytne mlsná a on hned ví, co by si dal. Protože pak to shání jako dement, zatímco ten, který to neví, si vezme cokoli a přesvědčí organismus, že už nic nechce. :-D Mám to těžký.

Já už víc blbobrouků do hlavy nechci! :D

6 Myší královna Myší královna | E-mail | Web | 1. srpna 2012 v 21:36 | Reagovat

Lidi, a suši jste měli?

(Původně tam ta čárka nebyla, muhehehe)

7 undead Trentina undead Trentina | Web | 1. srpna 2012 v 22:06 | Reagovat

lidi ještě ne, suši jakbysmet.. 8) je suši dobré? ( lidi si nechám až budu zombí nebo jiná lidožravá věc, případně až dojdou i konzervy s trenčianskými párky :-D )

8 ~Corelaine-sama ~Corelaine-sama | Web | 1. srpna 2012 v 23:48 | Reagovat

Ha, tomu říkám povídka, moc pěkné. Miluju vzducholodi a tvůj fantazijní svět je krásně vykreslený. Kupodivu optimistický, z čehož mám radost. Něco jako pohádka na dobrou noc. Palec hore. :3

9 Severka Severka | Web | 2. srpna 2012 v 1:40 | Reagovat

Tak Rychloprstá nebo dlouhoprstá? :)

10 undead Trentina undead Trentina | Web | 2. srpna 2012 v 8:23 | Reagovat

[8]: ale, nazdar. :-D máš recht, moje povídky bývaj málokdy situované v optimistických světech.. :-D

[9]: eh, zas tá stará problematika "já a jména".. :-D nějak sem se zapomněla, které jsem nakonec vybrala a potom tam vrazila v jiné části jinou alternativu. 8) samozřejmě platí to první a já to co nejdříve opravím. :)

11 Chii - chan Chii - chan | Web | 2. srpna 2012 v 13:28 | Reagovat

Lidi jsem nikde nesehnala. :D A suši jsem měla, ale nic moc, chtělo by to čerstvé. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama