Livett a opět navštívila kabaret

16. prosince 2012 v 23:10 | undead Trentina |  takzvaně literárno
takže ano, opět po iks stoletích zase jednou téma týdne, na které sem něco spáchala. 8) povídka s poměrně novou postavou, která mi momentálně slouží hlavně k likvidaci fotobuněk a mrzačení goril. děsná alpa. zmutovaná. má fobii z fotobuněk. a má zálibu ve velkých kalibrech. a krásných ženách. a žere malé děti. kecám! nežere. :D ( jen občas někomu pije krev. doslova. )

a toto je jedna z příhod z její minulosti. když Livett už byla "ketvumn na steroidech" a pobíhala s dvacetimilimetrovou automatickou rychlopalnou snajpou, co má na dýlku dva metry, pásovej podavač munice a jako optiku zrcadlový hvězdářský dalekohled o průměru 17 centimetrů. ale ještě k "současnosti" zbývá dobrá stovka let.
dodávám, že v této příhodě nebyla ani jednou opilá ( z jedný karafy vína se opravdu nestříská. za podnapilou se dá označit až tak po páté litrovce vodky pančované metanolem. ).

btw, jde o něco, co by se asi dalo označit za femsleš ( ale jistá si nejsem, tohle škatulkování mi nikdy nešlo.. :D ) a rejting nechme na 15, ten myslím bude dostatečný. 8)

pé es - omluvte případné chyby, dopsala sem to teď a nebyl čas to prohnat nelítostným korekturováním od Maglaiz ani betaríd od tvrdého jádra.




Tma. Na obloze jen pár hvězd. Vzduch se skoro nehýbe. Ticho. Několik málo lamp na ulici ještě poblikává. Jedna právě přestala svítit definitivně. Nikde nikdo. Náhle přestalo být ticho absolutním. Pokud by zde ale přeci jen někdo byl a důkladně se zaposlouchal, uslyšel by to. Tiché šustění látky. Následuje nezřetelný temný stín. Stín začíná dostávat obrysy a hle! Po střechách domů na jedné straně ulici přebíhá lidská postava v plášti. A stále je slyšet jen šustění látky. Postava nikde nezastavuje, ba ani nezpomaluje. Stále stejnou rychlostí a s naprostou jistotou překonává další a další střechu. Kam míří, to nelze ani hádat.
O řadu ulic dále postava náhle zastavuje. Ve dřepu čeká na hřbetě sedlové střechy. Některé pálené tašky jsou popraskané, pár z nich dokonce část chybí. Postava sundá něco ze zad a nacvičeným pohybem dvě části spojené panty složí do jednoho celku. Je to neobvykle velká puška s velmi dlouhou hlavní, velkým tlumičem a vpravdě obrovskou optikou. Postava si pušku zapře o rameno a namíří kamsi směrem dolů. Chvíli se nic neděje, není ani slyšet její dech. Pak lehce pohne ukazovákem pravé ruky. Drobný pohyb spouště a z hlavně vyletí kulka. Díky tlumiči a podzvukové kulce naprosto tiše. Nic víc se neděje. Ticho nic nenarušuje, postava se nehýbe, nic nenasvědčuje změně. A pak, exploze! Obrovský a ohlušující výbuch. Několik domů jde okamžitě k zemi. Okna v nebližším okolí se pod silou tlakové vlny tříští. Exploze rovněž osvětlí onu postavu, která jediným přesným výstřelem odpálila zamaskovaný sklad výbušnin. Je to štíhlá žena. Černý plášť, černý svetr, černá krátká sukně, žádné boty. Proto byl šustot pláště to jediné, co se při jejím pohybu po střechách ozývalo. Pleť měla bledou, až skoro bílou. Ebenové vlasy svázané do drdolu na temeni. Na rukou černé rukavice. Ve tváři žádná emoce.
Opět nastalo ticho a tma. Krom zničených budov a vysklených oken nic nenasvědčuje, že došlo k nějaké explozi. Žena zase rozloží pušku a pověsí si ji na záda. Zvedne se ze dřepu, na patě se otočí a vyrazí. Překonává střechy jinou trasou, než přišla. Jen pro jistotu.
O mnoho ulic dál sklouzne po šikmé ploše střechy a od jejího okraje se odrazí a skočí na pouliční lampu. Sklouzne se po ní dolů a zapadne do vchodu další budovy. Vchod se nijak neliší od ostatních. Ani budova není nijak výjimečná.
Uvnitř budovy seběhne po starém a prošlapaném kamenném schodišti dolů do sklepa. S jistotou se proplétá mezi sklepními kójemi a zamíří k jedné z nich. Vytáhne klíč, odemkne visací zámek a vstoupí do kóje. Přes mezery mezi prkny dveří kóje prostrčí ruku a zase zámek zacvakne. Uvnitř kóje jsou police s kompoty a marmeládami, krabice od všeho možného, dva staré televizory a dřevěné štafle. Televize jsou obrazovkami ke zdi. Žena zasune ruku mezi jeden z televizorů a zeď a pohmatu najde a zmáčkne několik knoflíků v patřičném pořadí. Ustoupí zády ke dveřím kóje. Část podlahy se nadzvedne a odhalí schodiště někam dolů. Schodiště je velmi příkré a kamenné stupně sešlapané. Stěny uvnitř chodby se schodištěm jsou cihlové, vlhké a místy pokryté plísněmi a pavučinami. U stropu jsou v nepravidelných rozestupech holé žárovky, poskytující dostatečné osvětlení. Žena začne sestupovat po schodišti a podlaha - padací dveře - se zase vrátí zpět. Nic ve sklepní kóji nenasvědčuje tomu, že tam někdo byl nebo že je tam vstup do tajné chodby.
Svižně sestupovala po schodišti. Puška na zádech poskakovala, plášť mírně povlával. Zorničky se jí ve světle žárovek stáhly a vypadaly, jako kočičí. Po chvíli ještě zrychlila a brala schody po třech. Pak po čtyřech. Za tři minuty už byla dole. Ocitla se před masivními kovovými dveřmi. Specifickým způsobem na dveře zaklepala a čekala. Nemusela příliš dlouho. Ve dveřích to cvaklo. O nepatrný kousek se pohnuly směrem k ní a dál nic. Chytila jejich okraj a otevřela tak akorát, aby se mohla protáhnout dovnitř. Hned je za sebou zase přitáhla. Dveře se zamkly. Přešla malou místností s klenutým stropem k dalším dveřím. Od těch předchozích se lišily malinkým obdélníkovým průhledem. Ještě než k nim vůbec došla, otevřely se. Za nimi stála žena ve fraku s rudými vlasy střiženými do mikáda. Ruce měla založené za zády. Žena v černém plášti jí kývla na pozdrav, žena ve fraku si od ní vzala zbraň i kabát. Na rukou měla bílé rukavičky. Odnesla obojí za pult šatny a vytáhla z pod něj černé střevíce s nízkým podpatkem. Položila je na pult a otočila se, aby pověsila plášť na věšák. Poté se opět podívala k příchozí.
"Dneska hraje ta tvoje oblíbená," pronesla.
Příchozí na ni se zájmem pohlédla. "Moondancer? No nekecej," pronese zaujatě, zatímco si obouvá střevíce.
"Jo, přesně ta," přitaká šatnářka. Opírá se přitom lokty o pult. "Užij si zbytek noci, Libert," zamává jí ještě.
Livett něco zabručí a projde ze šatny do samotných prostor kabaretu.
Kabaret to nebyl nijak neobvyklý. Leda umístěním a tím danou architekturou prostor. Postaven byl podle všeho v gotickém architektonickém stylu. Strop byl nesen křížovou klenbou, kombinace materiálů byla kámen a cihly. Stolky byly obsazené jen asi z poloviny.
Klidným krokem došla k jednomu ve střední části a pohodlně se k němu usadila. Pohled upřela k pódiu. Brzy před ni kdosi z obsluhy postavil karafu s červeným vínem a křišťálovou sklenici. Do sklenice jí následně nalili vína asi do poloviny. Poděkovala.

Upřeně a se zájmem sledovala zpěvačku. Nebo spíš linie její postavy. Měla docela problém soustředit se i na vystoupení. Ty křivky, ty kaštanový lokny… honilo se jí hlavou. A ten obličej, kousla se do rtu. A hlas. Raději na ex vypila další sklenici vína. Zase si dolila. Čím déle představení pokračovalo, tím víc námahy j stálo nepředstavovat si ji nahou a s ní v posteli. Nakonec to vzdala, nemělo to cenu.
"Vážně, přestaň s tím, drahá," pronesla majitelka, která si k ní přisedla.
"S čím?" odtušila nepřítomně a dál upírala pohled na zpěvačku.
"Jak tě znám, představuješ si, jak to s ní děláš. Jsi hrozně průhledná, Livett."
"A proč bych nemohla? Vždyť se na ni podívej, ani tomu nejde odolat."
"Vážně, jestli ji svedeš…" nechala majitelka výhružku nevyřečenou.
"Tak ji nedostaneš tak dlouho, dokud sem budu chodit," ušklíbla se.
"Tohle nemá cenu," povzdechla si a odešla.

Donesl zpěvačce sklenku vína. Tázavě na něj pohlédla. Jen kývl směrem k Livett a odešel vyřizovat další objednávky. Pozvedla sklenku ke rtům a upila. Musela uznat, že víno je skutečně dobré. Pomalu vyrazila zákaznici, na kterou obsluhující kývl. U stolu se pak posadila. Přehodila nohu přes nohu. Sklenku s vínem dál držela v levačce.
"Ještě se mi nestalo, aby mi drink objednala žena," pronesla s pohledem upřeným na sklenku v ruce. Zároveň naklonila hlavu na stranu.
"Néé?" protáhla Livett. "To ovšem nechápu," pokračovala. Přidala i teatrální gesto.
"Ne. Patrně je většina žen heterosexuálních."
"Tak o tom bych docela polemizovala," odvětila. "Vlastní zkušenost."
"Opravdu?" odtušila. "A co přijde teď?"
"No, mohla bych na tebe hned skočit, strhnout ti ten sexy korzet a začít tě líbat a osahávat. Ale dřív, než bys stačila jakkoli zareagovat ty, šla by mi po krku majitelka podniku," zamyslela se nahlas. "Nebo bych mohla použít lichotky. A nebo počkat, co uděláš ty." Široký škleb na tváři.
"Docela by mě zajímaly ty lichotky," pronesla. "A pak se uvidí."
"Nuže, například tvůj zpěv. Naprosto božský. Samozřejmě úžasný hlas, mohla bych ho poslouchat donekonečna. No a tvá postava. Moc se jí tak dotýkat, to by bylo něco. No a samozřejmě ti to moc sluší. I když, si trochu moc oblečená, co se mně týče."
"Proč mám pocit, že si mě bez ustání představuješ nahou a ještě u toho v duchu slintáš?" podotkla.
"Protože to je naprosto přesné," odtušila majitelka, která se tam náhodou objevila. "Něco sem ti řekla Livett. A myslím to vážně."
"Tse," předvedla jmenovaná další teatrální gesto.
"Jako házet perly sviním," bručela si majitelka pro sebe a odkráčela zase pryč.
"Co tím myslela?" zajímala se zpěvačka.
"No, že prej tě nemám svádět, jinak mi dá pořádný kapky," pokrčila Livett rameny.
"Ale, máš něco i s ní?" uchechtla se.
"U všech chlupatých veverek, to né. S Orwellou sem si nikdy nic ani nezkoušela začít. Není můj typ."
"Ale mě si nahou představuješ, co?"
"No, to není tak docela přesné," přiznala.
Zpěvačka pozvedla pravé obočí.
"Vážně, mám říkat takhle veřejně a nahlas, že bych tě ze všeho nejraději dostala do postele?" Úsměv od ucha k uchu. Jsou vidět její špičaté a neuvěřitelně ostré zuby a o něco větší tesáky.
"A já si říkala, jestli jsou oči to jediné neobvyklé na tvém vzezření. A vida, i zuby. Kdybys byla chlupatější, spletla bych si tě se svojí domácí kočkou."
"Má kočku! Může to být lepší?" hlesla Livett směrem ke stropu.
"Hele, musím zase na pódium. A díky za víno." Zvedla se z křesílka a vyrazila. Dobře si uvědomovala Libertin pohled a tak si dala záležet, aby zadkem kroutila o poznání víc, než normálně.
Když viděla, jak kroutí svým pevným pozadím, málem se neudržela a zajela si rukou pod sukni. Místo toho udělala deset děr do desky stolu, jak ji svírala ve snaze se ovládnout. Zuby k sobě tiskla tak, že jejich skřípání bylo takřka slyšitelné. To jí snad dělala schválně! Sledovala, jak se u mikrofonu otáčí k publiku a svůdně se na ni usměje. Zoufalstvím zasténala. Opravdu jí to dělá naschvál! Utahovala si z ní, nebo je opravdu přístupná myšlence si s ní něco zkusit? Raději se pokusila soustředit na její nádherný zpěv. Ale stejně si nedokázala pomoct a představovala si ji u toho bez jediného kousku oblečení.

Opět jí nechala poslat sklenku vína. Když k ní došla a sedla si proti ní, jen udělala další díry do stolu a zvuk skřípajících zubů začal být skutečně slyšitelný. V obličeji se jí zračilo naprosté zoufalství.
"Copak?" zeptala se zpěvačka.
"Snažím se po tobě okamžitě neskočit," skučela. "Kdybys aspoň tak nekroutila tím zadkem," pokusila se o úšklebek.
"No, já už si stejně dávno říkala, jaké by to mohlo být s, no, však víš co myslím." Se zájmem si prohlížela sklenku.
"Tohle vědět, tak ti koupím sklenku vína už když sem tě tu viděla vystupovat poprvý."
Zasmála se. Livett si pomyslela něco o kouzlu jejího smíchu.
"U tebe v šatně?"
"Uvidíme, jestli je to se ženou lepší než s chlapem." Přihodí ještě vyzývavý pohled.
"Jdeme," pronese Livett odhodlaně. Prudce vstane a rychlým krokem vyrazím ke dveřím do zákulisí. Zpěvačka je jí v patách.
"Jak se vůbec jmenuješ? Já jen, kdybych měla tendenci sténat pak tvé jméno." Humorný podtext byl jasný.
"Livett. A jestli nechceš, ať pak křičím Moondancer, měla bys mi říct nějaké, které se ti bude zamlouvat víc."
"No, můžeš mi říkat Morrígan."

"No," pronesla ztěžka oddechující Morrígan. "Myslím, že po tomhle už mě asi žádnej chlap nedokáže uspokojit. Ale nemusela si zničit postele a rozdrtit těch, odhadem dvacet, cihel ve zdi," uchechtla se.
"A taky sem ti asi nemusela zničit oblečení," přidala se Livett.
"No, to asi opravdu ne. Mimochodem, to opravdu předeš?"
"Už to tak bude." Nato se převalila na Morrígan a začala ji líbat.
"Ty si možná k neutahání, ale já sem jen prostý člověk," pronášela mezi jednotlivými polibky.
"Promiň, nemohla jsem si pomoct." Přestala ji líbat a místo toho se začala lísat a zase příst.
"Teď už by to chtělo jen cigaretu. Jo a ještě jedna věc, popravdě, nejsi moje první, už jsem to kdysi dávno zkoušela s domácí učitelkou. Bylo mi sedumnáct, jestli se nepletu. Nebylo to kdovíco. Hlavně ne ve srovnání s tebou."

Jakmile nastalo ticho, značně vytočená majitelka podniku si to rázovala s baseballovou pálkou do zákulisí. K šatně určené pro Moondancer. Připravená vymlátit z Livett duši. Došla až ke dveřím. Univerzálním klíčem je odemkla a prudce rozrazila. Scéna, která se jí naskytla, ji přiměla se zastavit. Poničená cihlová zeď. Roztřískaná postel. Potrhané povlečení a deka. Po zemi potrhané oblečení. V troskách postele ležely dvě postavy. Livett a Moondancer. Obě rozcuchané k nepoznání. Na odhalených částech těl se jim leskl pot. Občas byl vidět i nějaký ten škrábanec od nehtů. Zpěvačka ztěžka oddechovala. Vzhledem k několika hodinám značně hlasitého a zjevně dost divokého sexu nic překvapivého. Ale zato Livett vypadala, že nemá dost ani zdaleka.
"Ty opravdu děláš vše proto, abys mi vyřídila účinkující, co?" ucedila majitelka směrem k Livett.
"Ale no tak, Orwellová, aspoň ještě jedno číslo," škemrala Morrígan. "A cigaretu. I když s tím číslem to bude muset počkat, než si trochu odpočinu."

Na vrcholku kostelní věže dřepěla jakási postava v plášti, zbraň v klíně. Ani se nehnula, jen plášť povlával v mírném větru. Na obloze pár hvězd. Na ulici poblikávaly poslední dvě lampy. Náhle postava zapřela zbraň o rameno. Po chvilce vyšel tichý výstřel. Jiná postava, běžící o pár set metrů dál po ulici, padla k zemi. V hrudníku jí zela díla o velikosti grapefruitu. Postava na vrcholku věže zbraň rozdělala, pověsila na záda a seskákala na hřbet střechy hlavní chrámové lodě. Přeběhla po něm a s rozběhem skočila. Přistála na střeše nejbližší budovy a pokračovala dál.
Zastavila se na jedné z členitě řešených střech. Od kostelní věže ji dělilo mnoho ulic. Pomalu přešla k malému dvorku ukrytému ze tří stran sedlovými střechami. Čtvrtou stranu tvořila stěna domu s oprýskanými dveřmi. Ty se otevřely a na střechu vyšla jiná postava. Oděna byla do jakési kutny. Náhle vyšel měsíc a celou scénu osvítil. Obě postavy byly ženské. Jedna měla ebenové vlasy svázané do drdolu, černé oblečení a byla bosky. Druhá na sobě měla režnou kutnu a na nohách mokasíny. Ta si při pohledu na ženu v černém kutnu stáhla. Byla v ní skryta brunetu v minisukni a korzetu. Na krku smaragdový náhrdelník z anglického cínu. Vrhly se na sebe a začaly se líbat. U polibků nezůstalo.
"Jak se stane, že se z mladý holky stane amatérský sniper a následně i hotová catwomen, co je čistokrevný noční živel?"
"A jak se stane, že se z takový mrtě sexy kočky stane tak mrtě dobrá undergroundová kabaretní zpěvačka, co přes den spí a noci tráví na pódiu a se mnou ten zbytek?"
"A kde ses naučila takový postelový triky?"
"Nápodobně."
"Huh, stihnem ještě jedno číslo, Livett?"
"To záleží na tom, jak rychle se stihneš pak zase upravit, abys mohla na pódium," zavrněla jí v odpověď a jemně kousla do ušního lalůčku.
"Tak aspoň rychlovku," zaškemrala Morrígan.
"Nymfomanko," odtušila Livett. Ale nijak si nestěžovala a zase se na ni vrhla.



undead Trentina
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Gabriel The Catalyst Decay Gabriel The Catalyst Decay | Web | 21. prosince 2012 v 13:30 | Reagovat

Příště sex, nebo nečtu :D

2 miralen miralen | Web | 22. února 2013 v 0:54 | Reagovat

[1]: souhlas.

tyvolepišněcodrahá!

3 undead Trentina undead Trentina | Web | 25. února 2013 v 14:33 | Reagovat

[2]:: píšu, ale víš, že mám v háji hadr, tak sem odkázaná na své prehistorické miláčky. nehledě na to, že to, co mám zrovna rozepsané, je delší a sem sotva tak v polovině nebo třetině. a ano vy tragédi, bude tam i jedna detailněji popsaná scéna, která bude konzultována s osobou, jež má dostatek náležitých praktických zkušeností, takže by měla být prosta nesmyslů. taky mám něco rozdělaného se Zinem, ale to je běh na mrtě dlouhou trať. ale třeba sesmolím něco kratšího dřív..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama