9. prosince 2012 v 2:33 | undead Trentina
|

ultra dlouhej, íbrstupidní nadpis. well, well, well. ano, zase jednou ten správně vyšinutej deníkovej zápis a vzdechnutí z kraje multiosobnostního šílenství. já vím, že tvrdýmu jádru už to asi chybělo a ti novější z vás, co sem občas vlezou, asi právě začínají svírat desku stolu a přemýšlet, proč sem kdy páchli, ale co už. to můj boj není, to je boj každýho jednoho z vás. ano, zase melu hovadiny. a zbytek článku se to pravděpodobně nezmění. protože je mi blbě, příšerně mě bolí hlava, sem nevyspaná hladová ake všemu mě od úterka bolí čelist, jak mi ortodontistka znovu navazovala vršek. důsledek? sem teď příjemná jak kaštanová šlupka v prdeli a mám nezdolnou chuť někomu zakroutit krkem. takže promiňte, kdož ste citlivější povahy nebo je vám tenhle styl vyjadřování proti srsti.
víte, konečně se mi povedlo získat osobu, která mi dlouhou dobu chyběla. a na kterou momentálně v duchu neskutečně nadávám, protože sem v mizerným rozpoložení a v takovým se poznámky někoho, kdo vám dělá betaríding / korektury ( vážně, dodneška sem si nebyla schopná zapamatovat, jakej je v tom rozdíl ). tímto velmi a upřímně děkuji Maglaiz, že má ty nervy procházet ty mý hrůzy a neházet mi na hlavu cihly za trojtečky a přechodníky i fyzicky ( a že by mohla, studujem na stejný univerzitě ve stejným městě ). pé es pro Maglaiz - "když se daří" už prošla druhou korekcí z mé strany a mám nachystáno k poslání, v případě "čaje" sem neměla sílu to procházet, protože sem akorát neustále nadávala a nedokázala se na to dívat objektivně. až nebudu tak podrážděná, ještě to projdu. nicméně mé druhé dodatky k tvým poznámkách v tom prvém, ty už asi přepisovat nebudu, tak bacha, sou dost nevrlý, ale nic ve zlým.
nedávno, není to ani týden, sem našla jednu pozoruhodnou blogerku. dost mi připomíná Cady. ( ach.. kde té je konec.. dlouho ji v blogosféře postrádám. stejně jako tu postrádám Blackie, ale Blackie už je trochu někde jinde a i kdyby si teď znovu založila blog,už by to bylo něco úplně jiného [ nicméně nepochybně stejně zajímavého, jako byl ten původní ]. ) články sice kratičké ( většinou ), nicméně je v nich taková porce majndfaku, že vás to chytne pod krkem a pořádně vám to omlátí hlavu o zeď. o dost hrbolatou zeď. tedy alespoň mně. přinutily mě se opět jednou zamyslet nad mým pohedem. a přehodnotit ho. a jedno vím určitě - posunou mě o notný kus dál. nevím, asi musíte být tak trochu magor ( z pohledy většiny ), aby vám to, co je v nich obsaženo, pohlédlo do tváře. a možná to všechno chápu úplně špatně. ale to je nakonec jedno.
lidi sou ovce. sorry, ale tak to prostě je. takřka všichni bezhlavě a tupě následují někoho či něco, co je dostatečně chytré ( či chytře vytvořené ), aby to považovali za něco, co se má násleovat. věřte mi, manipulace druhými, to už chce značné schopnosti. lidi sou sice veskrze tupí a amjí tendenci přehlížet i dost očividný náznaky, avšak dosáhne-li jejich množství určité meze, začne se systém hroutit a je třeba radikálního kroku. jinak si lidi najdou něco jiného, co můžou slepě následovat.
do vínku nám byla dána slobodná vůle, ale v reálu, v reálu ji vlastně skoro nikdo nepoužívá. lidem vyhovuje být manipulováni, být loutkami, být nesvobodní. stačí jim jen zdání svobody. pozlátko, na které se můžou zaměřit a s klidem pak ignorovat to, co se za ním skrývá.
všichni si pořád stěžují, že jsou války, vraždy a smrtelné nehody. a všichni si současně stěžují na přelidněnost Země. well, tady ta blogerka kápla na jádro inhumovaného pudla. války, stejně jako ostatní ty "fuj věci" jsou ve skutečnosti mechanismus, který slouží k redukci lidské populace, která roste exponencionálně jako když se v austrálii přemnožili králíci. díky dokonalejšímu lékařství a vědě lidi přežívají dýl, víc nemocí, víc lidí se vrací z válek. to je na jednu stranu fajn, příbuzní sou celí nadšení, že jejich blízcí můžou být na živu. jenže to má i druhou stranu mince. jediný lék na nebezpečný nárust lidské populace je celosvětová a neskutečně krvavá válka s obětmi v milionech. nebo hladomor. nebo pandemie. Země není dimenzovaná na živení tak obrovského množství lidí. prostě není. a lidi, lidi sou jako kobylky. dokud budou existovat zdroje, budou se množit a množit a vyčerpávat stále další a další zdroje, až nezůstane nic. lidstvo samo sebe odsuzuje k zániku svým pokrokem, obcházejícím mechanismy mající za úkol bránit přemnožení toho kterého druhu. neříkám, že války a vraždy sou zprávné, jejich příčiny jsou zakořeněné v hloubi člověka jako takového, nicméně jsou nezbytnou součástí naší existence, neboď člověk nemá na Zemi žádného přirozeného nepřítele, jen sebe samého.
upřímně, nejraději bych viděla čáry svých mozkových funkcí rovný jak pravítka. vážně. k čemu je život? jaký má smysl, pachtit se tu s nějakým životem? přežívat mezi všemi těmi ovcemi bez vlastní vůle, které si jen namlouvají jako nějakou matru, že jsou svobodné, že svobodně myslí? na druhou stranu, k čemu je smrt?
psala sem tu, že jsem na půli cesty k Bohu. ne, na tom se nic nemění, myslím. nicméně, je to trochu ironie. přijde mi, že má duše je jako dehet. sice bych ráda pomohla lidstvu, přitom vím, že to nejspíš nemá cenu. protože jen málokdo nechce být ta ovce. taky bych nejraději nahnala lidstvo ke zdi a ukončila tohle nesmyslné divadýlko. to oboje současně. tak nějak postrádám víru v lidstvo jako celek. naději v jednotlivce ještě uchovávám. doufám, že ne marně.
a co když sem jen další ovce, co si namlouvá, že není ovcí? mebo alespoň ne úplnou ovcí?
hů nous, děti. hů nous..
báj d véj, jak všichni argumentují, že když je bůh všemohoucí a vševědoucí a přesto nezasataví války a podobné věci, tak že buďto není ve skutečnosti všemohoucí nebo není dobrý nebo proč nás zkouší, když předem zná výsledek, to nikoho kurva nenapadlo, že to prostě neví lidi? že to do hajzlu musí zjistit sami, jinak to prostě nepřijmou? jak říkám, dostali sme svobodnou vůli, jenže náš druh ji nechce používat. a ti, co ji používaj, ji zpravidla používaj k ovládání těch druhých. a tohle je náš vlastní problém, který si musíme vyřešit sami mezi sebou.
a teď raději končím, už takhle tady pěkně melu. a sama si ještě musím popřebrad to, co sem si odnesla z těch článků. zkonfrontovat to se svou aktuální sadou rozhodovacích algoritmů, všechno zanalizovat a nakonec aktualizovat jádro programu a implemtovat nové prvky, obohatit zdrojový kód. pardon, profesní deformace. začínám myslet v informatických pojmech. vlastně začínám obecně myslet dost informaticky. je to užitečné ve strategii pro přežití. je to efektivní, je to prosté, je to funkční.
undead Trentina
pé es - něco všeobecně stravitelnějšího čekejte jindy.
K čemu je život? Často se na to ptám. Když jsem byla asi před týdnem nalitá a ubrečená na kamarádově záhonu, řekl mi že život prostě je, a to proč je už není tak podstatné, protože i kdybych na to přišla tak fakt že je bude stále důležitější. Jak říkám byla jsem nalitá a on toho říkal hodně, ale to hlavní co mi řekl bylo: Nežij pro něco, nežij pro nikoho, žij pro život. Protože jen tak se mu můžu vyhnout. A víš co? On je to lehčí, když si řekneš že žiješ pro život.. to pak nemusíš hledat ten důvod..
Smrt. S tou je to složitější.. Ikdyž vlastně svým způsobem jednodušší.
Důležité k pochopení smrti, je pochopit rozdíl mezi žitím a bytím. Většina lidí ho nevidí a nechápe. Žití je jen část bytí a bytí je nekonečné.
V tom případě je smrt jen takový.. přechodník.
Už jen to, že přemýšlíš o ovcoidnosti tě podle mě dělá o trochu menší ovcí.