Alterworlds 1 - Do nekonečna a ještě mnohem dál! ( verze 1.03 ) - 1/3

4. března 2013 v 8:13 | undead Trentina |  takzvaně literárno
ječtě hrůzou, plačte utrpením, Alterworlds je tady! toto téma týdne mi nahrálo přímo do karet. a protože sem zlá krutá šílená sadistická sadomasochistická krvelačná autorka, zde je jeho úplně původní, nezkorekturovaná verze. strašlivé chyby, příšerný děj, vetřelci, magoři s kvérama, hvězdné brány, Egypt na špatné planetě.. prostě dílo hodné velkého a mocného Uweho Bolla! xDDD ( ne, vážně, pokud by tohle Uwe někdy zfilmoval, bylo by to tak děsivé, až by to bylo dokonalé. :D )

varování, jste-li korektor, kritik, nebo jen češtinářský hnidopich, čtete výlučně NA VLASTNÍ nebezpečí.

ne, vážně, je to moje druhá povídka v životě. dosud ta nejdelší.
mimochodem, mělo ( a možná ještě i bude ) existovat celkem šest hlavních dílů + okrajový povídky, jako moje prvotina "Vzor vesmíru" či slohovka ze střední "Květ Anterktidy"

na korekturu tohodle prvního dílu dojde, nebojte. taky zkusím udělat něco s dějem, i když takhle je to epický hárdkór. :D




Jednoho krásného dne jsem šel, lépe řečeno běžel (málo kdo by neběžel, když si s ním dalo sprint splašené stádo tura domácího) po poli, když jsem najednou zakop. Napadlo mě, že nastal můj konec. Taky by nastal, kdybych se hned nepostavil a neutíkal dál. Nakonec jsem přežil. Pár modřin, ale jinak nic. O několik dní později mi to nedalo a šel jsem se podívat, o co že to má noha vlastně zakopla. Vám to asi přijde divné, avšak je zapotřebí dodat, že nebyl přítomen strom (tudíž ani kořen) a už vůbec žádné kameny. Napadlo mě, že to mohlo být něco historického. Bylo to dost reálné, jelikož den před maratónem dost pršelo a přívaly deště mohly odkrýt ledasco. Taky už se tady něco takového párkrát stalo. Vzal jsem si s sebou krumpáč, lopatu, štětku, lupu a samozřejmě jsem nemohl zapomenout na proviant - nejdůležitější součást vybavení. No a pak jsem se vydal na cestu. Bylo dost těžký najít to místo znovu, zvlášť, když to vypadá všude stejně. Nakonec se mi to povedlo. Ze země vyčníval kus železa, který byl s nejvyšší pravděpodobností součástí něčeho většího. Začal jsem tedy opatrně odkrývat okolí "mého nálezu". To co jsem uviděl ve mně vzbudilo nejdřív myšlenku, že mám halucinace způsobené přílišným sledováním Hvězdné brány. Co taky jiného, když ta věc byla lehce zakřivená (a to byl vidět jen kousek, drtivá většina byla pod zemí) do oblouku a byl na ní velmi, ale opravdu velmi divný klikyhák. Rychle jsem to zamaskoval, sbalil se a utíkal zpátky. Doma jsem pak nad tím začal přemýšlet. Rozhodl jsem se vycházet z předpokladu, že ta věc je kulatá, zhruba ve tvaru velkého ringouše (prstence). Za to může ten seriál. Další den sem se už zabalil důkladněji. Do mého "inventáře" byl zařazen foťák, stan, spacák, a vůbec všechny věci nutné ke spaní venku, které mimo jiné zahrnovali i knížku, baterku a MP4. K pracovnímu náčiní jsem přidal i notebook, Wi - Fi, přenosný generátor, prodlužovačku, kábly, elektrické osvětlení. Navrch jsem s sebou vzal i maskovací síť, jakožto nepostradatelný prvek všech takovýhle akcí, až na to, že ty ostatní jsou only Sci - Fi. Když jsem to všechno natahal na místo nálezu a rozbalil, dal jsem si šlofíka. I přes hrozbu útoku z jiné planety jsem spal velmi klidně. Jediné, čeho jsem se bál, bylo to, že na to přijdou amíci, největší hrozba planety, člen G-9, roznětka a sud tiberia (žlutého) ve W.W.3 a nejoblíbenější výletní destinace extrémistických skupin (teráčů).
Jestli si myslíte, že se to odehrává v daleké budoucnosti, tak vás zklamu, protože se to odehrává roku 2009. Česka se to naštěstí tentokrát netýká. Ničily se jen U.S.S.N.A. (spojené státy jižní a severní Ameriky) a S.S.Z.A.(svaz socialistických zemí Asie), takže takový menší Černobyl. Upřímně řečeno, fandím S.S.Z.A.
Hned druhý den po vybalení jsem začal s výkopovými pracemi. Má teorie byla správná. Skutečně je to hodně velký ringouš popsaný po celém obvodu. Teď To trochu popíšu.
Vezměte kružítko a udělejte devět soustředných kružnic. Nejmenší kružnici (tu uprostřed) nechte prázdnou, zbytek vybarvěte barvou kovu, odstín gunmetal, poté na nabarvenou část udělejte hnědé fleky (hlína). Na každou kružnici z osmi vnějších rozmístěte s pravidelnými rozestupy osm trojúhelníků, směřujících do středu. Do vybarvených prstenců načmárejte vždy po třiatřiceti klikyhácích, které vídáte v seriálu Hvězdná brána. To je hrubý popis toho, co jsem nalezl.
Uprostřed byla zakopaná nejdivnější klávesnice, jakou kdy svět spatřil. Vypadala šíleněji, než klávesnice americké, a ty jsou opravdu divné. Ten kdo ji navrhoval musel zrovna být v hodně hlubokém deliriu, kde ho navíc děsila tchýně. To s psychikou udělá hodně, tudíž to bylo nejspíš takhle. Jinak si to prostě neumím vysvětlit. Nikde se nepovaloval 21" holografický jednobarevný displej, tak sem to zatím odložil do stanu. No nic. Čas na proviant. Sendvič a čaj. Jak typické. Po jídle jsem si odbyl povinnou četbu - Úžasnou Zeměplochu. Pak následovala fenomenální činnost - přemýšlení (spaní, šlofík, veget,...). Když jsem se vzbudil,můj zrak padl na tu crazy klávesnici. Rozhodl jsem se ji porazit praxí ověřenou metodou "pokus a omyl". Začal jsem tedy mačkat jednotlivé klávesy. Asi na osmý pokus to klaplo, a onen nenalezený displej mě ozařoval zelenými klikyháky. Dost to připomínalo nabíhaní počítače pozemského.
"Sakra, to tam nemohli dát i angličtinu?",poznamenal jsem sám k sobě. Je pravda, že amíci se vtírají úplně všude, ale tento fakt, týkající se jazyku mě asi překvapit neměl. K mému šoku, téměř infarktu a málem trvalé ztrátě duševního zdraví se na displeji objevil průběh diagnostického programu v, a teď se podržte, angličtině!! Přemýšlel jsem, jestli to tentokrát opravdu nebyla halucinace. Ale nebyla to ani fatamorgána. Když byl diagnostický program dokončen, objevilo se menu. Taky v angličtině. Obsahovalo tyto položky: manuál, seznam adres, význam kláves ve zvoleném jazyce, kontrola systému a zobrazit výchozí adresu. Nejdříve jsem se tedy podíval, co které tlačítko udělá. Našel jsem on / off a klávesnici vypnul. Hned poté jsem se připojil na internet a dal vědět všem známým, aby sem za mnou přijeli, že jim chci něco ukázat. Bylo jich asi kolem třiatřiceti. Dovolte, abych jmenoval alespoň některé. Tak především to byl Radar - z jeho přezdívky vyplývá, že má na starosti komunikační a radiolokační systémy v největším satelitu ve vesmíru, Lopraiz - péče o automobilový park, mimo jiné má na svědomí tlakové nádrže s NOS nainstalované do obrněných transportérů u celé jejich jednotky, Krtek - expert přes pedo- a litosféru + výkopové práce všeho druhu, zejména pak tunelování, Salám - nelegální obchodník se zbraněmi (nechat ten ringouš bez ozbrojeného dozoru by byla čirá sebevražda, natož jím pak projí neozbrojen bůh ví kam. Viděli jste film Vetřelec, ne?), Křeček - historik, Shvalbe - lingvista, Moucha - manipulace s nebezpečným i bezpečným nákladem a jediný maník mezi námi, který je schopný a ochotný dát si na záda devadesátikilotunovou jadernou hlavici, Glycerin - ten je zase schopný udělat výbušninu z čehokoli, jeho kolega je Santos, další je Anštajn - vědec teoretik, dejte mu do ruky obyč kalkulačku a on vám vypočítá i nevypočítatelné, Deus - borec z útvaru pro paranormální jevy, takže ten je ze všech asi nejklidnější, ať je tam někde cokoli, jemu je to šumák, no a nakonec Balistik - expert přes raketový technologie. To je asi z těch důležitějších všechno. Jakmile jsem jim rozeslal pozvánky začal jsem to všechno opatrně maskovat mou fenomenální maskovací sítí. Když byly přípravy hotovy, vydal jsem se jim naproti.

Jako první přijela Křeček.

"Tož jaká byla cesta, Křečku?"
"Ušlo to. Sice nuda, ale dalo se to přežít. Prý tady někde máš něco zajímavého?"
"Jo. To je pravda, ale radši počkáme na ostatní, nemyslíš?"
"Hm. Asi máš výjimečně pravdu."
"To znělo dost nadšeně."
"Ha, ha."
"Tohle zase ironicky."
"Máš štěstí, že přijíždí bus s dalším účastníkem tohohle šíleného pikniku, jinak bych tě musela asi zabít." i když to zas taková pravda asi nebyla (doufám).

To přijížděl Shvalbe, má záchrana v poslední vteřině.

"Vítej, vlaštovko (překlad jeho přezdívky do češtiny)."
"No comment, Falcos."
"Jak ses vlastně měl celou tu dobu, starý brachu." dodal jsem se značnou dávkou komična.
"Hm. Povídej, přeháněj. Kdo je ta šťastně se tvářící se osoba vedle tebe?"
"Tak teď zase Hm řeknu já. Takové individua jako vy by se raději neměla vyskytovat na stejném místě. Bohužel mi nic jiného nezbývalo."
"Prosím?" otázala se dosti nakvašeně Křeček.
"Eee. Hmm. Nic" stihl jsem ze sebe včas vypravit.
"Je pravda že i mě by zajímalo kdo je ta osoba, co právě přijela." odpověděla Křeček.
"No tak dobrá, lidi. Křečeku, tohle je Shvalbe - lingvista. Shvalbe, tohle je Křeček - historik. Všichni, tohle bude mazec piknik."
-Ticho-
"No tak lidi. Netvařte se tak kysele, vždyť je to přeci veselé."
"Tři citrónky na hladině." okomentovali to oba.
"Bingo!"
"Na obzoru gazík!!" ozval se vyděšeně Shvalbe.
"No nazdar. Salám přijel." poznamenal jsem s narůstající panikou.
"Kdo je sálám?" zeptala se Křeček s hrůzou v očích.
"To radši nechtěj vědět." odvětil jsem stejným tónem i výrazem tváře

A byl to skutečně Salám i se svým nelegálním zbožím.

"Přijíždí postrach zákona a oblíbenec teráčů." suše konstatoval Shvalbe.
"Tě pic."
"?" vyjádřila svůj myšlenkový pochod Křeček.
"Obchodník se zbraněmi."
"Aha."
"Nějak chlorofiluješ, Křečku. Seš O.K.?"
"Hm? Jo sem, Shvalbe." ovšem moc přesvědčivě to neznělo.
"Ochranka přijela. Radujme se." hysterie se skrývala dost blbě.
"Joke." tlemil se Shvalbe.
"Vida, vida. Konečně jede i zbytek. S Lopraizem!! To mě dost překvapuje. Většina lidí považuje jízdu s ním za horší, než apokalypsu. No nic. Až vystoupí, vydáme se na cestu."
"O.K.. Falcos? Na slovíčko." sykl na mě Shvalbe.

Za chvíli jsem měl příležitost si se Shvalbem v klidu promluvit. Měl akorát obvyklé keci, divné poznámky na křečka a přání, aby to překvápko stálo za to, jinak to bude fakt mazec. Pak jsme se vydali na pochod k mému objevu. Asi za čtvrt hoďky jsme byli na místě. Z počátku nikdo nic nechápal, ale pak jsem je zavedl pod mou fenomenální maskovací síť made in S.S.S.R. a začal se kochat přehlídkou nevěřícných pohledů. Přirozeně se někdo zeptal, zda to není podvrh, imitace nebo něco na ten způsob. V tu chvíli jsem zapnul tu klávesnici. A začal se kochat nanovo. To už neměl nikdo pochybovačné poznámky. To už se jenom žaslo a přemýšlelo jak z toho co nejvíce vytěžit. Když už všichni zavřeli svá otevřené a žasnoucí ústa, poradil jsem jim, aby se vybalili, poté si odpočinuli, jelikož je čeká hodně práce. Většinou (až na Deuse, který se díval po okolí a hlídal) si mou radu vzali k srdci. Až do zítřejšího dne bylo tedy vyhlášeno volno.
V noci byl klid, nikdo se ten ringouš nepokusil ukrást, což byl úspěch. Uprostřed noci dorazil poslední host - Švalbus (nezaměňovat se Shvalbem), který, stručně řečeno, je stalker. Dovedl sebou i další přírůstek - Compa, která je hacker. Ti vybalili a šli každý svou cestou. Švalbus obdivovat ringouš a Comp šel hackovat databázi F.B.I. a C.I.A. Vzhůru už tedy zůstávala Křeček, já a Vazovsky - bývalý agent KGB. S Křečkem jsme po většinu noci vedli zdlouhavou debatu na téma co je normální a nějaké další témata, ale o těch se zmiňovat odmítám. No a ráno nastal pravý blázinec. My, noční tvorové jsme měli kruhy pod očima jak blázen, tudíž požehnáno budiž kafe (známé též jako vitamín K) a hlavně kofein, bez nějž bychom upadli do velmi hlubokého spánku. Pak došlo na lámání chleba. Každý dostal svou práci a věci se dali do pohybu.

O několik týdnů později

"Myslím, že můžeme začít s pokusným zadáváním, šéfe." ozvala se Comp s Anštajnem.
"No konečně. Už jsem myslel, že se nedočkám."Odvětil jsem."Tak teda začnem, dámy a pánové. Spusťte proces zadávání kdy se vám zachce, jenom když to bude ještě dnes!!"
"No problem, šéfe." zahlaholila Comp od klávesnice."Pekelné linecké kolečko ožívá! Kdo chce popcorn?"
"Já. Já. Já." ozývalo se odevšad.

Nejdříve se začal otáčet nejkrajnější prstenec, jakmile se jednou otočil, začal se otáčet další. Takhle to pokračoval do doby, než se začaly točit všechny prstence. Pro přesnost a klid v duši dodávám, že každý jinou rychlostí. Se stejnou posloupností začali zapadat jednotlivé zarážky na nadefinovaných znacích. Pak se vše zastavilo. Nikdo ni nechápal, někteří se začali velmi rychle vzdalovat. Pak se to stalo!! Krtek skočil do díry a Lopraiz začal hledat klíčky od obrňáku. Vzduch se uprostřed ringouše začal vlnit, poté se objevovali energetické výboje a nakonec známá scéna z Hvězdné brány, až nato, že se blána uprostřed prohla i na druhou stranu a až pak se srovnala. Celé to uprostřed mělo nazelenalou barvu, přesněji barvu Křečkova obličeje, když snědla staré vejce. Zarážky ve tvaru trojúhelníčků na prstencích měly sytě zelenou barvu.

"Pošlete tam tu sondu!"
"Už se děje kápo." odpověděl nadšeně Bionic - chirurg, maník přes umělou inteligenci, robotiku a umělé náhražky jakékoli části těla, a to nejen lidského, v jedné osobě.
"To sem rád. Doufám radare, že se spojení udrží dostatečně dlouho, aby se to vyplatilo."
"Si piš."
"Jen aby."

Tentokrát se analogie se seriálem nekoná. Tělo sondy tvoří vyladěný počítač s bateriemi, k němuž jsou porůznu připojeny antény, čidla (nebo senzory. Každému podle chuti), radar, sonar, kamery a reflektory. K tomuto základu je připojeno šest kol s balónovými koly, z nichž má každé vlastní elektromotor i osu. Ty jsou dostatečně pohyblivé na to, aby se sonda mohla pohybovat i vzhůru nohama. Pro případ, že by se ocitla ve vodě nebo vakuu, je vybavena taky dvěma směrovatelnými vodními a vzduchovými tryskami.
Sonda zmizela v rybníku. Nějakou dobu bylo spojení přerušeno. Asi za 17 vteřin se ovšem zase obnovilo. To co jsme na monitoru uviděli, bylo šokující, fenomenální, prostě bublinky milující! A to je slabé slovo! Spatřili jsme skladiště, ve kterém bylo těch ringoušů několik!!! Mě z toho málem omylo! A co teprve ostatní. Podle pokynů v manuálu jsme přehodili směr transportu dat skrz bránu a poslali sondu zpátky. Několik dní se nemluvilo o ničem jiném. Švalbus tam dokonce jenom stál a fascinovaně (či spíš zamilovaně, kdo ví...) na ten ringouš zíral. Když jsme pak přestali debatovat o tom, co jsme viděli, začali jsme přemýšlet, co s tím uděláme. To byla rovněž zajímavá otázka, neboť právě od ní se bude odvíjet další děj. Po všeobecném, kolektivním a demokratickém hloubání a dloubání jsme všichni dospěly k jednomu názoru. Ač se to zdá zvláštní, nenastal žádný volební pat či absolutní neshoda v názorech. Nikdo rovněž neposílal obálky se střelným prachem a kulkami. Nikdo nechtěl kapry. A nikdo během hlasování nepřeběhl na soupeřovu stranu (neboť žádná opoziční strana nebyla) a ani nikdo zcela neočekávaně neonemocněl. Všichni jsme se, jak už bylo řečeno, superdemokraticky shodli, že na druhou stranu Hvězdné Brány pošleme i lidi. Až se vrátí, opět se superdemokraticky rozhodneme, co dál. Začal se tedy sestavovat tým, který projde skrz a porozhlédne se tam. Do prvního týmu byl nakonec vybrán Deus, Vazovsky, Bionic, Elektron, Shvalbe, Švalbus a nakonec i já, což bylo nejdivnější, bo sem lama nehorázná. Zbytek zůstával u počítačů a díval se. Comp s námi nešla, jelikož to bylo zbytečné. Nabourávat se totiž mohla i z domova. Pak přišel ten památný den - 17. června. Přesně v 5:26 byl aktivován ringouš. O osum minut později jsme prošli skrz

Na druhém konci

"Hej, vy tam na Zemi, potvrďte příjem, please."
"Příjem potvrzen, vy chloubo lidstva."
"Moc vtipné. Ty záběry ze sondy byly pravdivé, základno."
"Ten svůj smysl pro humor si nechte na doma, SG 1."
"To jsme se nasmáli. A teď zas chvíli vážně. Měli bychom toho zjisti co nejvíc, dokud to de. Bůh ví, kdy k tomu zas dostanem příležitost."
"Co tím myslíš?"
"No, já jen, že asi budeme mít dost svých starostí a na mise nebude moc času."
"Jo ták. A myslíte, že už to zvládnete bez nás?"
"Hm. A máme na výběr?"
"Píp. Píp. Píp. Volaný účastník nedostupný." ozvalo se tím rádoby vtipným hlasem ze sluchátek.
"A jsme sami. Sami ve skladišti hvězdných bran. Jak fenomenální. Doufám, že máte sepsanou závěť, děcka, protože od teď, to bude maso."

Vazovsky zůstal u té naší brány, kterou jsme přicestovali, zbytek se šel projít. Nakonec jsme zjistily zhruba to, že místnost je velká jak hangár pro raketu (na výšku) zkřížený s hangárem pro Ruslan (na šířku) a s hangárem pro Hindenburg (na délku). Bylo v ní několik ochozů, spousta trubek a popraskaný zářivky. Mezi jednotlivými bránami byl dostatek místa, aby se tam mohla pohybovat těžká technika. Jedna stěna byla přibližně (by oko) holá. Jen několik nýtů, sklo, nejspíš odolné téměř proti čemukoli. Kupodivu jsme našli několik dveří. Rozhodli jsme se pro ty ve zdi s oknem. Byly tam jen točité schody z perforovaného plechu. Mizeli jak dolů, tak nahoru. Nemusím dodávat, že jsme jednomyslně zvolili cestu nahoru. První dveře vedli nejspíš do řídící místnosti. Nejdivnější na tom všem bylo, že ty klávesnice uvnitř měli naši znakovou sadu. A byly tu i normální LCD monitory! A to nepočítám ty prastaré case, jak vystřižené z předválečného období (měli tvar kvádru s obdélníkovou podstavou)! Prostě to vypadalo divně. Civilizace tak vyspělá, že si může dovolit tolik ringoušů a až příliš se podobá nám. Jak říkám, bylo to fakt divné. Namátkou jsme spustili ten, co vypadal jako nejnovější a bingo! Přes tenhle se zadávaly adresy. Další haluz byla, že mezi přednastavenými adresami byla i Země. Asi jsem se nakazil virem štěstí.
Ti, co byli ve stejném patře, se vrátili s tím, že našli několik generátorů, záložní disková pole, sklad náhradních dílů a malý muničák s obyčejnými zbraněmi (tím je myšleno to, že střílí zhruba stejné projektily jako naše pozemské zbraně). Do dalších pater se zatím nelezlo. Když se celý tým shromáždil v ovládací místnosti, chtěl jsem začít se zadáváním zpáteční adresy. Zeptal jsem se tedy zbytku na názor.

"Dobře děcka. Podáme hlášení a pokračujeme! Bude někomu vadit když zapnu ringouš?."
"Ne. Vůbec." ozve se sborově. A byla to čiročirá pravda.
"Já chci tatranků!!"
"Drž zobák!" zařval Shvalbe.

Země nás ale v zapínání předběhla. Jakmile jsme podali hlášení, obdrželi jsme proviant (který naštěstí obsahoval i tolik žádanou tatranku), nějaké další vybavení a dokonce i Compa, která neodolala pokušení podívat, se, jakou technologií poslední majitelé disponovali. Pak se pokračovalo dál. Postupně jsme zapli ostatní počítače. Jakmile byly zaplé, dala se Comp do práce. Zbytek pokračoval v průzkumu,tedy o patro výš, neboť o patro níž jsme zatím neměli odvahu jít. Tak tedy o patro výš bylo něco jako jídelna. Byla tudíž vyhlášena všeobecná svačinová přestávka. Všichni byli doslova nadšeni. A to nejen proviantem, ale i tím sezením na polstrovaných sedadlech. Hotový luxus. Až na ten bordel kolem. Za malý moment se z rozhlasu ozval Comp, že má pro nás zajímavé informace.

"Tak co pro nás máš, Compe?"
"Samé důležité věci. Nahodila jsem bezpečnostní systém. Červené kolca jsou zlí, zelená hodní a oranžová neutrál."
"Fíha. A nebyla by tam třeba i mapa?"
"Si piš Elektrone. Dokonce i rozmístění jednotlivých kabelů. Odstín podle důležitosti, barva podle určení."
"Co všechno se dá odtud spustit?" zeptal jsem se, aby se ti dva nakonec nepustili do sebe.
"Jenom primární systémy."
"Hm."
"Nemůžeš mít přece všechno, šéfe. Tohle není ráj. I když tady je připojení k velmi big satelitu. Fakt velkýmu. Chytáme teď všechny existující i neexistující televizní a rádiové stanice. Zadara."
"Hůůsstýý!!" ozval Elektron.
"O tom nepochybuj. Je vůbec možný se sem přestěhovat? Nesežere nás tady nic?" ozval jsem se konečně i já.
"Pokud zůstaneme v řídícím sektoru, což jsou podle stávajících informací tak čtyři patra nahoru, tak předpokládám, že nejspíš ne. I když, co já vím? Některé věci to třeba ani nemusí zachytit. Myslím tím bezpečnostní systém."
"Ty jen předpokládáš?" zděsil se Shvalbe. A ani se mu nedivým. Žít v nejistotě, zda se za ním nezjeví nějaká kreatura není zrovna nejpříjemnější.
"Už to tak bohužel vypadá, vlaštovko." konstatovala Comp.
"No tě pic." sdělil Švalbus konverzačním tónem, který jasně říkal, že jeho už asi nic nepřekvapí. "Už jen čekám, kdy z poza rohu vyskočí vetřelec s velkým v na začátku."
"Ha, ha, ha, ha, ha. Ha, ha, ha, ha." začal se chlámat Deus velmi šíleným smíchem a zároveň začne láskyplně hladit své zbraně.
"Tak toho bych se nebála. Rozhodně ne v tomhle sektoru." Odvětila Comp. Řekl bych, že tímhle si byla doopravdy jistá. Kdyby ne, na sto procent by se chovala jinak. Tedy pokud nechce spáchat sebevraždu.
"Dobře, je rozhodnuto. Stěhujem se. Tedy alespoň část z nás. Někdo přece musí hlídat ringouš před těmi dotěrnými amíky." rozhodl jsem. Nikdo se neodvažoval odporovat.

Za několik hodin byly vybrané věci přestěhovány. Přestěhována byla taky většina našich lidí. Nemohly jsme se přestěhovat všichni, protože by ringouš zůstal nehlídán. Zatím o něm víme jen mi, ale to se taky může dost rychle změnit. Takoví amíci by o ni opravdu stáli. Když byl přesun dokončen, Comp nám ukázala polohy nejdůležitějších věcí téhle základny. Nejbližší byl asi muničák a strojovna bran, jak bylo napsáno na dveřích. Taky chodby k nim byly nejšpinavější (obsazené hordou nepřátelských organismů, toužících po lidské společnosti), což udělalo největší radost naším kamarádům ve zbrani. Zejména pak dva z nich, které Křeček pojmenovala Mr. Proper a Okena ostatně Okena byla už předtím Okena a Mr. Proper ještě přezdívku neměl, takže ji tímto obdržel. Jakmile byly tyto dva sektory (ony to vlastně nebyly sektory, ale spíše chodby vedoucí kolem hangáru k určeným místnostem na druhou stranu, než byla řídící místnost) uklizené, začal takový, v uvozovkách, normální život. Vytvořili jsme seznam adres, na které se půjdeme podívat jako první, mimo to jsme se rozhodli zjistit, co to tady vlastně je. Prioritní ovšem bylo to cestování. A taky utajení brány na Zemi. No a nesmíme zapomenout na to, že se nám nechce podívat se dolů.
Jako první planetu k navštívení jme si vybrali tu, která byla označena jako Rekreační oblast. A to tam nebyly žádné uvozovky, a dokonce ani kurzíva a dodatek hodně malým písmem u dolního okraje stránky! První tým, tedy já a spol. jsme se vypravili rekreovat. Dost mi to připomínalo výplod mé představivosti, myslím ve 4. třídě, když jsme měli jistou soutěž, kde jsme popisovali vymyšlené místo. Tehdy jsem tu maxi planetu pojmenoval Spektrovka. Byl na ní sice jediný kontinent, ale zato kvantum ostrovů (na jednom jsem měl svou soukromou vilu!) takže suma sumárum tam bylo pevniny dost (když vezmeme v potaz i to že velikostí je planeta někde mezi jupiterem a sluncem...). Mimo jiné se na kontinentu nacházela nejvyšší hora planety. Nebe bylo barevně mezi sytě modrou a fialovou. Kolem planety obíhalo asi devět měsíců, z nichž byly dva pozemského typu, ale zbytek vypadal spíš jako měsíc. První z těch dvou obyvatelných měsíců (mimochodem, měli modrou oblohu) byl velký asi jako Země, druhý už byl skromnější a velikostí nepřesahoval velikost Marsu. Dal jsem té planetě dost neobvyklé jméno, když o tom teď tak přemýšlím.

"Falcosi? Je normální, že na jiných planetách bývají značené turistické cesty?" zeptal se mírně překvapený Shvalbe.
"Co já vím? Jsme v otevřené krajině cizí planety poprvé. Tak jak můžeme vědět, co je normální, Shvalbe?"
"Hm. Asi máš pravdu."

Pak už jsme šli v tichosti. Občas někdo začal chroupat tatranku a během krátké doby i dochroupal. Ta krajina byla dokonalá. Možná až moc dokonalá. I když... Co my vlastně víme? Všechno to šlo moc rychle. Moc hladce. Možná se tu něco děje. Možná je to jen moje paranoia. Když se na to tak podívám, musím konstatovat, že jsem paranoidní jako prase (jiný výraz jsem i přes dlouhé mozkové hloubání a dloubání nenašel). Teď mi nezbývá nic jiného, než si přát, aby tahle konkrétní situace byla opravdu jen moje přehnaná paranoia. Celkem bez problémů jsme postupovali. Ptáci zpívali, slunce svítilo, lépe řečeno obě slunce svítila, fialová obloho bez mráčku, prostě idylka (a nebo to byl kýč??). Když jsme ušli asi 6,7 kilometrů, narazili jsme na vilu! Opatrně jsme ji obcházeli u a přitom dávali pozor, zda se nevyskytne kontakt (nebudeme mít společnost). Nic se nestalo, vila vypadala už dlouho opuštěná, ale pořád vypadala jako nová. Působilo to dost zvláštně. Byl tam taky skleník. Ten už nevypadal opuštěně. Pohybovali se v něm různí živočichové, kteří vypadali pozemsky. Začalo se to opravdu zamotávat. Nebyli přece jenom ti lidé, co sestrojili ringouš, ze Země? A když, tak pocházejí z budoucnosti, nebo jsou to obyvatelé bájné Atlantidy, města dávno zaniklého, domova velmi vyspělé kultury, jež zmizelo pod hladinu moře a opět se vynořilo v sousední galaxii s partou seriálových hrdinů uvnitř? Kdo ví, co se nakonec dozvíme.

"Hej lidi slyšíte mě?"ozval se ze sluchátek Compův hlas.
"Ste otevřeli ringouš, co, smradi?"
"Jo. Máme pro vás šokující zprávu. Cituji:' Klíč od baráku je pod rohoží,'. Dává vám to nějaký smysl?"
"Jo. Právě před tím barákem stojíme. Má i skleník. A v něm zvířectvo, jako by vypadlo z oka tomu na Zemi."
"Oh."
"Až to tu omrkneme, dáme vám vědět. SG 1 končí."
"Joke!!"

"Jsem rád, že se ozvali. Je to tu divný."
"Zvykej si Shvalbe. Takovéhle prostředí nás asi bude vítat častěji, než nám bude milé."
"Ach." poznamenal jadrně Deus.
"Tak jdem zjistit, kdo je doma."

Pod rohoží skutečně byly nějaké klíče. Když jsem je pak jeden po druhém vyzkoušel, tak jeden dokonce i pasoval. Když jsem jím pak otáčel, nikdo z nás ani nedýchal. Doufám, že ty dveře brzo otevřeme, jinak se udusíme od toho zadržování dechu. Zámek cvakl poprvé, cvakl podruhé, cvakl potřetí a cvakl i počtvrté. Když jsme mysleli, že cvakne i po páté, dveře se pomalu otevřou. Ani nevržou, jako kdyby je někdo před chvílí namazal. Opatrně jsem je otevřel do kořán. Nikde nikdo. Jenom cvrček cvrkal venku a byl kolosálně otravný. Kupodivu vevnitř nebylo ani moc pavučin, i když je možné, že se tady pavoukům moc nedaří. Z reproduktorů ve zdech se ozvalo "Vítej!" a všichni jsme málem vyletěli z kůže začali kolem zběsile a bezhlavě střílet, ale nakonec jsme se ovládli. Konečně trocha pozdvižení! Jupí! Tralala! Zelená se fiala! Vevnitř byl krb, knihovna plná Pratcheta, Pecinovského a Clarka (!), velká plasma TV, masivní reprosoustava - hotové doupě bigbíťáka.Nakonec jsme si museli přiznat, že tenhle barák prostě je made in Earth a přes to nejede vlak. Byl to šok. A to nejen kulturní. No ale co se dá dělat.

"Pro dnešek toho bylo dost. Balíme. Jdem zpátky a spát. Zítra se možná vrátíme."
"A zkusíme se neleknout hlášky 'Vítej'." prohlásí nakvašeně Deus, neboť jeho nebojácnost dostala pěknou podpásovku.
"Jo. Přesně tak Deusi." řekl rádoby jistým hlasem Elektron.

To jsme měli doma zase co vykládat. Nemluvilo se o ničem jiném, než o tom našem šokujícím zjištění, že tato základna je Zemského původu. Mezitím, co jsme byli pryč, podařilo se zbytku vyčistit cestu k ubikacím i ubikace samotné (nacházejí se na stejném patře i stejné straně, jako jídelna), takže teď máme i na čem spát. Mimo to vyčistili i kuchyň se spíží (rovněž stejná lokace). V této chvíli jsou založeny další dva průzkumné týmy. Od teď to začíná být docela nuda. Uklízení, zpracovávání dat ze zdejší databáze, výlety na jiné planety, atd., atd., atd. Až jednou...

Dneska jsme konečně narazili na nějakou civilizaci. Dost připomínala starověký Egypt. Starověký Egypt s vymoženostmi 21. století! První, koho jsme potkali byla partička maníků s hodně velkými a určitě i hodně nebezpečnými zbraněmi. Poslední věc, se kterou jsme se chtěli potkat. Už nás ani nepřekvapilo, že na nás promluvili plynulou angličtinou. Zeptali se nás, jestli neznáme jejich boha, co tvrdí, že není bůh a děsně je tím irituje, ale nemůžou mu to dát najevo, neboť se bojí jeho krutého hněvu, který představuje hodina amerických dějin. Když jsme se zeptali na podrobnosti, odvětili nám vlídně, že pozvedl jejich civilizaci na mnohem vyšší úroveň, že sjednotil všechny kmeny v poušti, dal jim zbraně a spolu se všemi na této planetě odrazil útok nepřítele z vesmíru. Jejich bůh - nebůh je nazýval droidi a silně jimi opovrhoval. Byly to stroje z kovy, které byly schopny mluvit (jako zhéliovaný magneťák), ale taky bojovat (střílet laserovýmy zbraněmi). Jednu loď jim pak prachsprostě šlohli a na ní postavil trojbokou pyramidu - nejmocnější zbraň, jakou kdy viděli, neboť uvnitř byl ´super hyper mega masivní laser, na kterým se opékají megakuřata´ jak se o tom vyjádřili ti maníci. Jestli jsem to správně pochopil, mají i rádio, televizi, automobily, letadla a taky tanky, kosmické rakety a jejich předchůdce - balistické střely. No a ten jejich bůh - nebůh se prý jmenoval stejně jako já a ta základna, co jsme ji našli je údajně externí část Bloku 33.Bylo nám jasné, že tohle je teprve začátek, ačkoli jsme rozuměli jenom každému dvacátému slovu (průměr by Einstein). Začátek něčeho opravdu, ale opravdu velkého a především divnýho. A něčeho, co budem zvládat blbě. Po pravdě jsme jim odpověděli. Povzdechli si, ale i tak se nám rozhodli ukázat město. Poté jsme si měli promluvit s faraónem, který jejich boha-neboha znal líp. Možná, že ho nakonec budem znát. No uvidíme. Město bylo zvláštní. Jako kdyby jste chtěli Stavět moderní město z pískovce a přitom jste používali i nejmodernější materiály a technologie. Kromě tradičního oblečení odpovídajícího té době, nosili i oblečení odpovídající naší době. Hotovej koktejl kultur, řekla by Křeček. Hodně v dálce byli na horizontu vidět rafinérie, vysoké pece a kousek za Městem byly tři vodárenské věže. O něco dál pak byla čistička. Ten člověk, co to navrhoval musel být naprostý génius a profík (nebo totální vímas, který si šlehnul denaturovaného líhu a hélia zároveň. Výběr nechám na vás). Ve městě rostly i palmy, ale to už jsme byli téměř v paláci.
Faraón vypadal na pěkné individuum. Hotový král Jelimán z "Madagaskaru". Dokonce se nás zeptal, zda si dáme Kofolu. Myslel sem, že mě v tu ránu omeje. Ostatně stejně překvapeně se tvářili i ostatní. Mám takový dojem, že si začínám velmi pozvolna zvykat. Když nás pak obsloužili, všichni jsme si sedli a začali poslouchat. Faraón nebyl žádný blb, takže nám všechno vysvětlil. Asi před třiceti lety sem v nějaký nadupaný mašině přicestoval chlápek z naší Země. Postupem času jim dával nové technologie a pomohl jim s několika válkami. A když se pak objevilo U.F.O. a chtělo je ovládnout, dostalo pěknou nakládačku od v té době už velmi dobře vycvičené "Egypt Army". Druhé U.F.O. mimozemšťanům (droidům) šlohli a udělali si z něho nosič pro jejich nový super hyper mega laser. Potom ten borec, co jim pomohl, na nějakou dobu zmizel. Občas se ale vrátil na dovolenou, nebo když se dělo něco vážného. Po nějaké době ale přestal chodit úplně. Pak jsme začali vyprávět my. Když byl všem řečem konečně konec,přislíbil nám Faraón pomoc při obnovování nalezené základny. Po těchto slovech jsme se vydali zpátky.

"Zvláštní."
"Tobě přijde zvláštní jenom tam to? To seš teda fakt divnej.",odpověděl Křeček Salámovi.
"Hm."ozval se prozměnu Shvalbe.
Zazvonil zvonec a dialogu byl konec. Lépe řečeno, pokračoval, ale spíš dialog zbraní, neboť za sudem se objevil alík. Naštěstí pro nás a bohužel pro vetřelce byly reakce čistících prostředků velmi rychlé a nemilosrdně účinné. Jediné, co se jim nepovedlo uklidit, je ta kyselina všude kolem. Áááách jo.

Na druhý den dorazila pomoc z Egypta, přesně jak slíbil Faraón. Na konci dne už bylo vcelku čisto v celém podlaží, ve kterém jsme my (ne to s řídící místností, ale to nad ním), plus další dvě nad námi. Dokonce tu byla i bezvýznamná, lehce opominutelná položka malým písmem k tomu zdarma! Adresa země. Dokonce té naší (ta která byla v databázi byla pro jinou dimenzi). To bylo cool, jelikož se objevila možnost dotáhnout sem další lidi, co nám můžou helfnout. Například instalatéři. Ti budou obzvlášť důležití. A elektroinstalatéři taky. No a svářeči nás budou nenávidět. Holt, co naděláme.

"Budeš mě nesnášet."
"Má křišťálová koule mi tvrdí, že z nějakého nepochopitelného důvodu mi tvrdíš pravdu. Z toho vyplývá, že se mi to rozhodně nebude líbit. Tak spusť, Compe."
"Tak, tak."
"Áááách jo. Tak to konečně vyklop a netýrej mě."
"Tam dole je něco jako neřízená brána. Počítače ji označují jako tzv. průsak. A nejlepšíma tom je to, že z toho prý něco leze. Což vysvětluje i to, jak se sem asi dostalo to svinstvo."

Další úža věc byla, že celý tenhle doomovskej komplex má přes 70 pater. A téměř na každým je alespoň jeden ten průsak. Prostě boží. Nakonec nám došla trpělivost a poslali jsme dolů půl kila nejstrašnějšího bojového plynu, který byl kdy vyvinut - Cyklon C. Dej k tomu zapalovač a kapesní vodíková bomba je na světě. Nic, dokonce ani alíci tomu neodolají. Stručně řečeno, dali jsme ty kreatury dole do podpáleného plynu. A rozhodně to nebylo nehumání. Byly tu totiž jen dvě volby: buď my, nebo oni. A já sem rozhodně pro naše přežití. Ano. Tam dole je myšleno po těch točitých schodech dolů. Vzdálenost, kterou museli urazit, než se dostali dolů, odpovídala cirka vzdálenosti, kterou musí člověk urazit, než sejde z třiadvacátého patra paneláku s neobvykle vysokými patry. Dole to pak končilo zaslepenými dveřmi, jejichž bezprostřední okolí nevypadalo moc hezky. Bylo tam i varování s popisem nutných věcí, chceme-li tam přežít. Jednou jsme určili pět dobrovolníků, kteří se tam půjdou podívat. Na dlouhou dobu nás přešla chuť se tam podívat, až do teď, kdy jsme odstranili zábrany a, jak bylo již uvedeno výše, poslali jsme jim tam pěkný present na uvítanou. No ale teď z té veselejší stránky. Narazili jsme na jednu planetu, kde byla banda anorganických humanoidů, co pořádala nelegální technopárty a jediná slova, která měla nějaký smysl byla "Křemíkové nebe". Nemohl jsem si pomoct, ale až příliš to připomínalo Červeného trpaslíka. To by mě zajímalo proč. Hm, asi budu přemýšlet......


undead Trentina
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 maglaiz maglaiz | E-mail | Web | 4. března 2013 v 9:40 | Reagovat

Jelikož funguji jako ty tři výše jmenované osoby, raději si počkám na opravenou verzi :-D

2 undead Trent undead Trent | Web | 4. března 2013 v 11:23 | Reagovat

Maglaiz: srabe!  :-P :-D to si teda počkáš dlouho.. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama