Alterworlds 1 - Do nekonečna a ještě mnohem dál! ( verze 1.03 ) - 3/3

4. března 2013 v 8:17 | undead Trentina |  takzvaně literárno
a závěrečná část. pokud ste došli až sem. :D




"Nazdar Zuzano."
"Co tu děláš?"
"Zajímaj mě ty dveře, co nejsou na mapě."
"Jaké dveře?" zeptal se překvapeně.
"Tam. Naproti těm, kterýma chodíme dovnitř."
"Hm. Ale když už jsi tady, tak tě rovnou naočkuju."
"A proti čemu? Snad sem v dětství nějaké očkování nezameškal?"
"Neděs se. Je to jen univerzální vakcína. Je jich tu dost pro všechny. Chtěla jsem začít až odpoledne, no ale když už jsi tu..."
"Ach jo. Problém je v tom, že mám iněkcofóbii."
"Snad se nebojíš? Ty, velectěný vůdce..." poznamenala se značnou dávkou ironie.
"Vždycky strašně ječím. Měla bys to někdy slyšet. Doktoři mě kvůli tomu zrovna moc nemuseli."
"No ale stejně tě naočkuju. S tím se nedá nic dělat. Tak se nám tu pohodlně usaď, nasaď si roubík a klidně čekej. Ups."
"Co je?" zeptal sem se ne zrovna nadšeně.
"Ty ampule nejenže vypadají jak z resident evilu, ale sou popsaný i našimi mény."
"Do p-píp-. K-píp-." a oba jsme věděli, co je tím myšleno.
"Ale co. Píchni mi to. Když to bude nezávadné, nic se neděje. Když nás to zabije, aspoň se zbavíme tady tohohle pekla."
"Tvá chuť do života mě fascinuje."
"To není chuť do života, to je jen smíření s realitou."
"Nastav ruku."

Nakonec jsem se za dveře nepodíval. Místo toho jsem dostal nakázáno jít si lehnout a relaxovat. Stejný příkaz dostala ještě půlka z nás. Aspoň si přečtu novou Zeměplochu. Zajímalo by mě, co bude dál. Je tohle konec nebo bude tohle nekončící peklo pokračovat? Doufám, že teď už to skončilo. Později zjistím, že jsem měl pravdu, ale jen částečně. No já teď asi budu přemýšlet. Kafe, jak mě se teď chce spát.

"Tady nákladní loď Unicorn. Žádáme vás o urychlené vyslání servisního týmu i s náhradními díly. Došlo k těžkému poškození hlavního reaktoru."
"Tady e.b. 33. Rozumím a posílám servisní tým."
"Děkuji."

"Hej, vy chásko líná. Dostali jsme žádost o pomoc. Maj poškozený reaktor, takže kdo o těhle věcech něco ví, všeho nechá a spěchá do hangáru. Konec."

Do modulu se jich od nás naskládalo asi dvacet, takže o komfortu si mohli nechat jen zdát. Navíc letěli přetížení, takže to docela solidně házelo. Jsem rád, že jsem s nima neletěl. No Mr. Proper a Okena to štěstí neměli. Letěli navíc ve skafandrech a v nákladovém prostoru. Nejspíš tam budou k ničemu, ale nikdo nemůže tvrdit, že to není past. Rozhodně ne stoprocentně. Jakmile přistáli do terminálu, odeslali divné hlášení - Nikde nikdo. Vsude klid. Znamky zivota nulove. Dneska se nudit nebudeme. Modul se servisním týmem se preventivně vrátil a místo něho vystartovala lehká bojová loď s plným obsazením. Doufám, že je ta loď opravdu prázdná a ten vzkaz byl nahraný. I když s mým štěstím asi ne. Do háje dubovýho!!

"Tady béčko tři trojka. Potřebujete teď něco?"
"Jo. Chcem domů."
"Ne vážně. Potřebujete teď něco poslat?"
"Ne. Pokud ztratíš signál, pošli Joeyho a Plyňáka."
"Jak si přejete vaše jasnosti. Končím."

"Tak jo lidi. První do kabiny a zkontrolujem ruční brzdu a pak se uvidí."
"Mno.Já jen doufám, že máme dost jídla. Tohle vypadá na kamenoidní ořech."
"Máte všichni na lokátorech to samý to co já?" zeptal se Gaz.
"Myslíš nic?" odpověděl mu otázkou Dexter.
"Přestaňte se hádat a pohněte si. Nemíním tu trčet do skonání světa."
"Tak jako tak jim tečou kohoutky."
"A není to terminátor T-1000?"
"Nemyslím. Ten by asi nebyl průhledný." vyslovil svou domněnku Elf.
"Udělejte rozbor." ukončil jsem projistotu tento právě probíhající rozhovor.

Během necelých pěti minut jsme byli v kabině. Stabilizovali jsme polohu a zkontrolovali systémy. Byla to pravda. skutečně je reaktor těžce poškozen. Navíc docela nedávno. A jako by to nestačilo, ten rozhovor nebyl nahrávka, ale skutečný rozhovor na živo. V tu chvíli mi málem rupla hlava. Málem jsem se tam složil. Když jsem si loknul našeho životabudiče, tak se to zpravilo. Po tomhle kraválu si zajdu za naším doktorem z hor. Proč tady všichni tak křičí? Nebo se mi to jen zdá?

"Náš plán je pročesat loď. Každá místnost, kterou projdete bude hermeticky uzavřena. Pokud možno se teď vyhýbejte schodištím. Jasné?"
"Jasné, kápo."
"Hej lidi. Všimli ste si, že ty lokátory mají červený fleky na displeji?"
"Do..."
"Jo. A bude hůř. Béčko? Můžete nám poslat hromadu biologických zbraní?"
"Samo. Na co ste tam narazili?"
"No to kdybych věděl, tak tu nesem a radši válím šunky někde na pláži. A doufám že na to neznámo ani nenarazíme."
"Speciální delivery tam máte za patnáct minut."
"Dík."
"Nemáš za co. Hodně zdaru vaší křížový výpravě. The End."
"Takže kontrola směrem k portům. Pohyb!"

Tak teď jsem málem vrhl šavli. Na nohy mi museli pomoct. Navíc začali přemýšlet, jestli není nějaký virus v okolí. Pak jsem opticky ztratil vědomí (pro ně jsem v bezvědomí byl, ale já začal myslet v jiné vrstvě vědomí. Nejspíš.). Všude je spousta lidí. Všechno je zbarveno do modra. Zbíhají se do mě provazce bílého světla. Je to zvláštní. Jako bych byl celé mé okolí. Vím přesně, kde kdo je. Připadám si jako živý lokátor. Pak jsem spadl zase do normálu. Řekl jsem jim, že už je všechno v pohodě, že sem akorát trochu sjetej a vymlouval se na špatný psychický stav. K portům jsme dorazili včas a bez dalších incidentů. Když se připojila malá automatická zásobovací loď, částečně jsme přezbrojili na biologické zbraně. Další byla na řadě zálohovací místnost. Tam jsme konečně udělali nějaký pokrok. Počítači byl nahrán vzkaz - Osudův nohsled. Netušili jsme,co to má znamenat, tak jsme radši vypadli. Z bezpečné vzdálenosti jsme to zaplynovali Cyklon C-éčkem a podpálili to. Tenhle zásah nemohlo nic přežít. Vhodný popis by byl biologický oheň nebo, jak se vyskytuje v knížkách o Artemisi Fovlovi, modrá sprcha. Vše co nebylo absolutně anorganické, bylo v tahu. I stěny byly očouzené, jaká to byla pecka. Konečně jsme si byli jisti (jistota? co ta v tomhle světě znamená), že je tam prázdno. Někdo nám opět připomenul, že ještě zdaleka nevíme všechno podstatné. Po tomhle incidentu byli všichni probuzení dost vylekaní. Asi tuší, co to bylo zač.

"Slyšel jsi někdy o sféře, Falcosi?"
"Ne, ale ty mi to jistojistě řekneš, jestli se nepletu, jakože asi ne."
"To je taková subprostorová úroveň reality."
"Dneska opravdu nemám náladu na ty tví keci. Takže buď začneš mluvit tak, aby ti ostatní rozuměli nebo ti udělám něco moc ošklivého, neetického, nehumánního a silně sadistického. Vyjádřil jsem se dostatečně jasně?"
"Asi jo."
"To jsem rád."
"Čet si někdy některou hlídku od Lukjaněnka?"
"Jo, proč? A hlavně, kam tím míříš?"
"Tak sféra je něco na způsob šera. A aby to nebylo málo, tak ty se do ní chvílema neúmyslně propadáš. Je to dáno tím koktejlem, kterým tě naočkovala Zuzana."
"Ups."
"Ty máš v sobě geny většiny organismů v kosmu a řekneš na to jenom ups? Ty mě nepřestaneš šokovat."
"Víš kdybych to byl býval věděl, nebyl bych býval řekl co jsem byl býval řekl. A teď mi koukej vysvětlit, co to je ta sféra. A vysvětli mi to polopaticky, jasné?!"
"No jo. No jo. Stačí se podívat výsledků výzkumných projektů."
"To znamená, že sem pokusnej králík?" zeptal jsem se s mírnou hysterií v hlase.

Sféra je skutečně něco jako šero, akorát je tam všechno modré. A taky tam není žádná úchylná fauna nebo flóra, pokud nepočítáte tu lidožravou část. Případně nějaký ten démon či anděl, výjimečně archanděl. Ale to už se musí něco z...... opravdu natvrdo. Jinak tam ani nepáchnou. Mimo jiné tam lze pozorovat proudění hmoty. A s tou hmotou či energií (rozdíl je v tomto případě naprosto minimální) lze manipulovat, máte-li k tomu potřebné vlohy. Tolik k velmi stručné charakteristice sféry.
Za dva dny vyráží jedna skupina na zem hrát si na partyzány. I když nevím , jestli partyzáni běžně disponují zbraněmi hromadného ničení, ultimátkami typu vesmír - vesmír nebo třeba tyčovými zbraněmi. Ani maskáče nebyly žádný šunt. Dokázali odstínit většinu záření v obou směrech, ale stealth nátěr opravdu neměli, to se na mě nezlobte. Lokátory se prozměnu přesunuli částečně do spešl brýlí a náramku. Brýle sloužili jako zaměřovač a při troše cviku a hlavně dobré vůli dokázali nahradit náramek, ale to vyžadovalo totálního blázna, který potřeboval permanentně obě ruce na něco jiného, jako zbraňofilové (tím je myšlen hlavně Joey, ale není sám). Mi normálnější (ach, ta relativita) jsme kombinovali oba prostředky. Náramek je totiž silně nabušený počítač. Sekající se hry jsou minulost. Na pomalý internet zapomeňte. Navíc je v ceně holografický displej s natáčivými panely. Ostatně, celé ovládání je přes holografický systém. A při nepřehledných lokacích je naprosto ideální, neboť v malém formátu může zobrazovat perfektní přehlednou mapu, která se automaticky natáčí k severu. Zároveň jsou zobrazovány souřadnice,výška od zemského povrchu a nadmořská výška. Rovněž snímají životní podmínky v okolí a životní funkce. Pokud máte k dispozici radar, snímá, jestli se na vás nežene nějaká munice. A když vás zaměří, budete o tom vědět dřív, než vás ... Ale konec propagace. Partyzáni vyfasovali kvantum munice, výstroje a výzbroje. Po krátké modlitbě ke Kofeinu se vydali na cestu. Ani jsme nevypnuli osmu (ringouš, brána,...) a vyslali jsme se (tedy jenom někteří z nás) na další misi.

"Nemám rád komáry!!!"
"To asi nikdo, krabe."
"Měli jsme si vzít s sebou partu hyperaktivních dřevorubců."
"Hm."
"A hromadu sprejů proti hmyzu."
"Hm."
"Musíš furt říkat Hm?"
"Hm."
Pak krab šlápl na nějaký kořen. Dokonce ani ti z nás, co byli dokonale odpočatí a měli nadlidsky rychlé reakce, nestačili zareagovat, když na kraba vystřelil nějaký trn. Krab neměl šanci. Dám krk na to že je to genetické inženýrství nebo magie.
"Sakra." jenom suše poznamenal Deus.
"Skvělý." přidal se Dexter.
"Hm."
"Přemýšlím, co mě dovede k šílenství dřív. Tahle úžasná práce nebo šéfovo Hm."
"Ha, ha."
"Kdo jste?"
Všichni podvědomě začali mířit do okolního lesa a Elektron se rovnou složil. To nebude genetické inženýrství, to bude magie.
"Co?"
Pak jsme uviděli tu holku. Mohlo jí být tak třináct let možná plus mínus jeden rok. Oblečená byla do obyčejných šatů barvy dark sea green (tmavá mořská zelená) a na blonďaté hlavě, vypadající jak vrabčí hnízdo, se dvěma copy měla věnec z listů nějakého stromu. Půlka našich začala dláždit (být slušní). Oni tím jen kryly to, že se lekli. Jejich hrdost jim bránila si přiznat, že se lekli.
"Kdo jste. A jak jste se sem dostali?" opakovala ta holka svou otázku.
"A kdo jsi ty a jak si se tu vzala?"
"Začněte vy."
"Když už nic jiného, tak je to slušnost, Saláme."
"Shvalbe má pravdu. Původně jsme ze Země, ale teď operujeme z jedný planety, jejíž název neznáme. A dostali jsme se sem tím kolcem."
"Myslíte bránou typ osum co je kousek dál na mýtině?"
"Ty, šéfe, nepřijde ti divný že ta holka tohle ví?"
"Divný? V tomhle úchylném světě mi divný přijde už jenom máloco, Shvalbe."
"Hele, sličné děvče. Co měly být ty zabijácký trny?"
"Celá tahle planeta je umístěna v subdimenzní oblasti. Na to je potřeba ohromné množství elektromagnetické energie i magie. A občas vznikne velký únik magie a ta je následně absorbována věcmi v okolí úniku. To znamená, že třeba některé stromy získají vědomý a občas jsou dost cholerické."
"Předpokládám, že tady nejsi jediná, že?"
"Ne. Je tu ještě můj děda. Můžu vás k němu zavést. Nové tváře mu jistě udělají radost"
"Tak fajn. Jenom doufám, že nás mezi tím nic neodešle."
"Teď už se nemusíte bát."
"To jsem rád."
Celá cesta už teď opravdu probíhala bez problémů. Šli jsme asi dvacet minut, když jsem uviděli tu vilu a stařce. Co mi to jenom připomínalo?

"Vítám se." začal jsem.
"Vítám se též." pokračoval stařec.
"Nepozveš se dál do své chýše a nevysvětlíš si, co se tu děje?" pokračoval jsem já.
"Pozívám se dál do své chatrče."
"Asi nejsem sám kdo to nechápe, že?"
"Ne, to opravdu nejsi." odvětila mu ta holka, co nás přivedla.
"Hele, šéfiku. O co gou?"
"Lidi, seznamte se se mnou."
"Chceš říct, že ten stařík a ty ste jedna osoba?"
"No tobě to dneska pálí."
"Tož pojďte dovnitř a nestůjte tam. Mám vevnitř krb a hromadu cédéček se SOAD."
"Hůstý. Jdeme hošové."
"Tady už jsme byli." řekl překvapeně Elektron.
"Tak teď už vím, co mi to připomínalo. Tohle musí být Spektrovka."
"Jo. Akorát že je v subdimenzním prostoru a je tu masivní diletace času."
"To už i já na sebe mluvím ty odborné pindy?" řekl jsem znechuceně.
"Jak se vůbec jmenuje tady to sličné děvče?" zeptal se Shvalbe, kterému je ve skutečnosti šestnáct. Dost jsem se přemáhal, abych nevybuchl smíchy. Ostatně mé druhé já taky. Když jsme si pak našli volné chvilku k výměně názorů a drbů, začali jsme se zcela nezřízeně chlamat.
"Kateřina, jméno mé." představilo se sličné děvče osobně.
"Pokročilá magie a specializace na luky a ultralehké meče. Dále Diplom z navigace, řízení všech typů lodí včetně těch kosmických, všechny typy pilotních průkazů, biologie, řídit umím většinu pásových i kolových strojů. Ještě lingvistika a kryptologie. Taky umí řídit draka. Jo a abych nezapomněla, ještě fenomén šestého živlu nebo též superživlu, pokud to někomu něco říká."
Při posledních slovech se podívala na mě a já jsem souhlasně přikývl. Skutečně jsem o tom něco málo tušil.
"Je toho samozřejmě mnohem víc, ale nechceme tady ztvrdnout do rána, ne?"
Na Shvalbeho šli mrákoty.
"Už je ráno, Katko."
"?" zatvářila se velmi překvapeně.
Rozloučil jsem se s námi a odešli jsme k bráně. Cestou jsme vzali Krabovo tělo. Katka šla samozřejmě s náma. Když jsme prošli osmou, všichni chtěli vědět, co se stalo. Na poradě jsme všechno vysvětlili. Když se dořešily všechny podstatné i méně podstatné věci, vydali jsme se pohřbít Kraba. Není to tak dávno, co jsme tenhle pochod absolvovali. Posledně jsme pohřbily dosavadní oběti, které nemohli být pohřbeny již dříve, protože povrch v okolí vstupu ještě nebyl vyčištěn. Když byl celý akt pohřbu dokončen, vrátili jsme se dolů. Katka se rozhodla, že zatím bude bydlet u mě a Křečka. Když jsem se zeptal proč, odvětila mi, že nechce trhat rodinu. Absolutně jsem nechápal o co gou, dokud z ní nevypadlo, že jsem její děda. V tu chvíli jsem se málem složil. když jsme vcházeli do ubikace, Křeček obrátila oči v sloup a pak ke kalachu. Začal jsem uvažovat, jaké to asi je být cedníkem. Naštěstí pro mne udržela svou žárlivost na uzdě a když se dozvěděla, že je to moje vnučka, dala své žárlivosti odchod a konečně byl všude zase mír a klid. Ale teď zas budu muset nalézt způsob, jak ty dvě rozdělit. Asi pozvu Shvalbeho. Jo, to bude nejlepší řešení.

Za dva dny se má konat slavnostní znovuotevření kina. Promítat se má nějaká děsivá romantika. Hrozím se chvíle, kdy se Křeček zcela jasně vyjádří, že by tam velmi ráda šla. Comp mi však sdělila, že během promítání nenápadně prohodí filmy. Tím druhým filmem je domácí tvorba té pouštní planety, ze které mám ten amulet. Podle jejího mínění je to velmi slušný film a dá se na něj koukat až do konce. To je velmi dobrá zpráva.
Předevčírem jsme objevili ryze středověkou planetu. Trochu mě tam naučili ohánět se tím párátkem, co se mu říká meč. Kupodivu nejsem nijak kosmeticky upraven. Nechybí mi tedy žádný kus těla a ani nemám nějaký ten tělní otvor navíc, což je v mém případě nesporný úspěch. Doma jsme se domluvili, že já, Shvalbe, Křeček, Zuzana, Katka, Mr. Proper a Okena, Tedy většina z původního uskupení JNL, neboli Jediní Normální (to normální zní tak pěkně. Ach...) Lidé, strávíme týden dovolené na té středověké planetě. Nikdo nebyl proti a jelikož jsem tohohle blázince šéf, bylo to schváleno a označeno jako placená dovolená.

"Je fajn, že jsme si takhle vyrazili. Skoro jako za starých časů." prohodil Shvalbe.
"Jo. Ale půlnočnímu pochodu po hřebeni během nárazových větrů, které by na Beaufortově stupnici měli desítku a slejváku jako blázen, kdy ti na cestu jednou za sto let posvítil měsíc se to nevyrovná."
"Souhlasím, Falcosi." odpověděla Okena.
"Tak jo lidi. týdenní rozchod. Přesně za sedum dní v šest devět buďte u brány."
Země (tato část je napsaná tak, jak to vyprávěl Carlos, jelikož já jsem tam nebyl)

"Kdo sakra ste?"
"Co takhle bejt milej? No?"
"Ale ty mimozemský technologie máme mi."
"A jak si máme být jistý, že nejste zk...... amíci?"
"Proč sme vás teda nezabili už předtím?"
"Co třeba past? To tě nenapadlo, že ste to na nás narafičili?"
"Moc vtipný. Ale dovol, abych ti oznámil, že jsme češi."
"A kde máte občanky?"
"A co kdyby nás chytili amíci?"
Na tohle už Antonov neměl co říct a vztekle odkráčel. Musel uznat, že mají pravdu. Navíc by asi nebylo moudré odmítat nového spojence, který se tady navíc vyzná a má taky kontakty. Nakonec poslal pro svého zástupce.
"Propusťte je."
"Pane, nemyslím, že je to dobrý nápad." odvětil nevěříce tomu, co jeho velitel říká.
"To vypadá, jako bys chtěl, aby se jejich kamarádi přišli pomstít."
"Ne pane."
"Tak je propusťte. To je rozkaz."
"Provedu pane." potvrdil vztekle.

"Měli byste se soustředit na obranu téhle oblasti." ukázal na míso, kde se nachází osma.
"Co je tam?"
"Naše zpáteční jízdenka."
"Kosmická loď?"
"Ne. Hvězdná brána."
"Ha, ha."
"To není vtip. Tak soráč, že se nesměju."
"Jestli to zjistí..."
"Nesmí se to dozvědět."
"Ale jestli tam začneme dělat manévry, začnu se zajímat, co nám stojí za to riziko."
"Tak se shromážděte na hranici fronty. Ukryjte své lidí do davu a mi uděláme to samé. Pustíme amíky do země a pak je zmáčknem ze všech stran."¨
"Přijde mi to příliš riskantní."
"Když to bude opravdu nezbytně nutný, zasáhnou naši kámoši. Ale radši nejdřív obětuju všechny prostředky, i kdyby to mělo znamenat, že tenhle kousek půdy bude to jediné, co nám zbude."
"Tak to ne!"
"Nutno dodat, že tenhle scénář je zcela nereálný. Zvlášť s tímhle nádobíčkem." a s těmi slovy všichni vytáhli ultimátky do té doby spolehlivě ukryté.
"Aha." přikývl s pochopením Antonov, který se už nedivil vůbec ničemu. Mám takový dojem, že by se nedivil ani tomu, kdyby se obě válčící strany na sebe vrhli a začali se navzájem líbat..

Ještě dlouho poté se řešily detaily celého plánu a už za čtyři dny měla začít bitva, která měla rozhodnout o osudu vesmíru, takže nezbývalo nic jiného, než to nepokazit. Ale pořád bylo z čeho vybírat. Buď amíci vyhrajou, získají bránu a mi můžeme na všechno hodit bobek nebo vyhrajem mi a všechno bude v nejlepším pořádku. No volba tu je.

Díky Kofeinu celý plán vyšel a hlava S.S.Z.A. si předvolala partyzány do Kremlu. Všichni dostali vyznamenání za věrnou obranu vlasti, či jak to bylo. Pak jsme začali vyhánět ty vši z Evropy. Tentokrát však za vydatné podpory taktického bombardovacího letectva a dalekonosných artilerií ráže dva metry. Artilerie je v tomto případě dost monstrózní hlaveň připojená mezi čtyřmi pásovými podvozky. Pro větší srozumitelnost si vemte čtyři tanky a postavte je do dvou řad po dvou. Mezi obě řady dejte hlaveň o délce zhruba tří tanků, na kterých si to předvádíte. Tento typ je řazen do kategorie těžkých artilerií. Lehké jsou koncipovány mírně odlišně. U těch jsou jenom čtvery pásy. Ty jsou ale dost velké. Mezi vršek a spodek se postaví dospělý člověk. Uspořádány jsou stejně jako podvozek u předchozí kategorie. Při palbě zastaví, pásy se posunou do stran a hlaveň se vysune do plné délky. Vyšší přesnosti se dosahuje připojením mobilních radiostanic a speciální municí. Dosah se liší kus od kusu, ale většinou se pohybuje na úrovni dosahu balistických raket. Ale teď už odbíhám. Evropa byla zase naše během necelých tří měsíců. Po domluvě s vedením vlády jsme začali připravovat tým, který půjde zpátky s náma jako posila. Na Zemi odcestuje prozměnu šéf, aby vedl jednání s vládou a převzal velení nad projektem Apofys (ne, nemyslím toho z hvězdné brány. S tím to nemá nic společného, rozumíte? NIC!!!), tedy bájnou a neexistující jednotkou 82. Jako náš dočasný velitel až do návratu na E.B. 33. Mezitím jsme se dozvěděli, že vláda není až tak podstatný spojenec. Důležitější je spíš jistý Tunguzský kruh , tedy uskupení všech osob, důležitých pro aktivní existenci. Tedy vlastníci hutnických komplexů, lidé s velkou autoritou a význační vědci. Do tohoto státu ve státě patří i teroristi, jejichž činnost je upravovaná v souladu s potřebami Kruhu. Hlavní prioritou je pak obrana před U.S.S.N.A. Je to vlastně taková obdoba Aliance. Nedělají ovšem převraty ve své zemi (celá S.S.Z.A.), protože to není momentálně potřeba. Nic dalšího teď k dění na Zemi není třeba říkat. Když tak časem.
Někde v tomhle nepořádku, zvaném vesmír (tady se slova ujímám zase já)

"Ten starý Falcos má pro tebe prý nějakou nabídku, Dextre."
"Co by to mohlo být. To mi pověz, křišťálová koule." odsekl Dextr. Vstal ten den levou nohou a navíc pozpátku.
"Nemám tušení. Já jenom předávám to, co přišlo hloubkovým kanálem." bránil se Radar.
"Aha. Ať začnou vytáčet. Velení má Švalbus."
"Jasně. Jo, abych nezapomněl, volali ze země. Možná mají pro tebe kšeft. No ale počkám s tím, než se vrátíš."
"Dík." prohlásil už mnohem klidněji.

"Prý máte pro mě nějakou nabídku."
"To ano. Ale budeš se muset obtěžovat jít se mnou tak tři kilometry. Mám v úmyslu ti ukázat něco, co už dlouho nikdo neviděl."
"Co mi zbývá."
Po těch třech kilometrech vstoupili nějakým průlezem do podzemí, kde je čekal další pochod. Když tunel skončil, ocitli se ve starém ponorkovém bunkru. Pře nima byla zavěšena v portech obrovská ponorka, která byla jak vystřižená z té kreslené pohádky Atlantida. Všude samý oranžový sklo, Obrovský prosklený plochy, až se zdálo neuvěřitelné, že dokážou vydržet dlouhodobý tlak třiceti atmosfér na čtvereční milimetr a to nerovnoměrně rozložený.
"Tahle ponorka se plavila k hardwaru Matice."
"Ježiši. To je něco neuvěřitelného. Těžko uvěřit, jak se to mohlo plavit takovou oblastí. A taky který konstruktér tohle navrhoval. Dyť musel být úplně sjetý."
"A přece to byla druhá nejlepší ponorka ve vesmíru. A stále je."
"A ta první?"
"To zanedlouho zjistíš."
"Tak tohle mě už začíná vytáčet." prohlásil s povzdechem Dexter, když už byli na zpáteční cestě.
Když se vrátili k vile, začalo mu mé starší já vysvětlovat, jak to stou výpravou k matici bylo. No ale to vám teď vysvětlovat nebudu, protože se to stejně dozvíte. Sice později, ale dozvíte. Řešili se samozřejmě i jiné věci, ale ty jsem si odmítl sdělit.

Středověká planeta, která se zřejmě nalézá alespoň přibližně ve stejné části vesmíru.

Musím říct, že tohle bylo zatím nejpříjemnější období od jisté neznámé doby. Celkem slušně jsem se naučil máchat mečem i štítem. Jako bonus jsme já i Křeček ovládli umění luku a kuše. Odhadl bych to tak na gotiku nebo někdy kolem toho období. Nebyl problém navázat zde čilé obchodní styky, jen bylo potřeba sem poslat Alláha, protože byl jediný z nás, kdo uměl slušně smlouvat při obchodování. Jen tak mezi námi, nebýt jeho, vraceli bychom se jako oškubaný slepice. Město našeho pobytu bylo na zdejší poměry přenádherné. I lidi byly relativně příjemní. Co druhý den jsme s Křečkem podnikali výpravy do okolní krajiny a co první den byl obětován regeneraci. Musím říct, že takhle jsem si snad ještě neodpočinul. Asi na to mělo vliv i to, že druhou část vymezené doby pro zdejší pobyt jsme byli ubytováni v místní tvrzi a užívali si luxusu s tím spojeného. Ovšem když byli naše maličkosti u brány, vyřítil se z poza rohu Švalbus.

"Co ... ?"
"Neptej se a zadávej, je-li ti život milý."
"Koho si urazil?" ptala se Katka se špatně skrývaným zájmem.
"To ti teď nebudu vyprávět. Možná pak. Až budeme zpátky."
"Aha." konstatoval jsem.
Jo. Zpátky do skutečnosti. Žij blaze, chcípni v míru, ale hlavně, hlavně se nenech ovládnout amíky. Adios.

undead Trentina
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ladycarrot Ladycarrot | Web | 4. března 2013 v 8:33 | Reagovat

Moc pěkné :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama