nezapomeň na ručník a neztrať banán!

25. května 2013 v 13:20 | undead Trentina |  pseudodeník nemrtvého chrousta
pojďme si povídat, beze slov povídat, jen tak si v myšlenkách poslat pár vět.. bří Ebenové snad prominou tuto malou výpůjčku z textu.

Rozhovory s některými lidmi jsou jako nevyčerpatelná studnice inspirací. a já jim tuším nikdy pořádně nepoděkovala. no, takže děkuju. vážně. upřímně. a vlastně nejen ty diskuze, ale i řada dalších lidí, kteří občas něco pronesou, napíšou, zareagují, odpoví, a mně to pak nedá a vrtá hlavou a plodí další a další myšlenky a úvahy. samozřejmě i těm díky.
a proč jim takto a teď děkuju? nevím, prostě jsem chtěla.

začínám šílet. jakože doopravdy šílet. ale co..
nakonec ze mě bude taková ta stará šílená kočičí dáma. budu mít mrňavej domek plnej koček a pokojových kvítek, fíkusů, palem, banánovníků, sukulentů, masožravek.. u postele plasmovej kanón, na posteli rozšito patero šatů.
víte, jaký to je, pozorovat sami sebe, jak se propadáte do šílenství? zajímavé. a občas štouchnu klackem.
opět slovy bří Ebenů ( jinak to nejde, mám puštěný cédéčko na hi-fi věž ( víte vůbec lidi ještě, co je to hi-fi věž? ) ) - já se v tom nevyznám, já se v tom neorientuju..

jo, vidíte, zmiňovala sem tu, že sem začala šít? myslím, že ne.. no, takže sem vzala starý vyřazený tričky, rozstříhala je a začala z nich tvořit šaty. spodek vypadá, že by snad v nějakém rozumném stavu být mohl, na všku a rukávech je ještě třeba dost zapracovat. na rukávech dodělat konce, na vršku spoj předního a zadního dílu na horní straně. a největší sranda bude tvořit šněrování. hlavně obšívání dírek. ale vůbec to střihnout tak, abych to měla všechno okej a měla současně dostatečnou rezervu na založení okraje. na konec článku hodím aktuální ( a velmi nekvalitní ) fotky skoro aktuálního stavu. no, dneska s tím zas snad zase pohnu. doufám. mohla bych.

víte, občas na mě dojde taková dost nepříjemná depka. ne, nemyslím tu svoji obvyklou, na tu sem zvyklá a má spolu docela slušný vztah ( ne takový, jako s lenorou, ale není buřt? ). myslím jinou. horší. svým způsobem. kdo mě znáte, víte, jak to se mnou je. po stránce chromozomů. že mi jednoduše některý orgány chybí a jiný přebývají. jo, chdím okolo horký kaše, já vím. pardon. no prostě..
"jen mě prostě čas od času sere a deprimuje zároveň, že prostě já jakožto přímo já nikdy dítě mít nebudu. tedy, ne biologicky moje ( tedy, pominu-li možnost, kterou mám teď a které bych se raději vyhnula ).. a na hrudníku mi nesejde, klidně ať je plochej, ale za tu možnost bych si klidně zatančila na hranici smrti. no, sem už prostě taková. a jiná asi už nebudu." - je to vyňato z diskuze na icq, takže některé věci nedávají úplně smysl, ale nechce se mi kopírovat celý kus diskuze..
no, takže asi tak. čas od času mě přepadne tenhle stav, kdy prostě naprosto toužím po něčem, co nikdy nebudu moct mít. leda by se vědci hecli a našli způsob, nebo by se stal zázrak. ( což se nemusí vzájemně vylučovat )

přemýšlím, proč sem vlastně na kompech. jakože proč studuju informatiku. když už mě to vlastně dávno nebaví. teda jako počítače. ne tak, abych nějak extra toužila se tím vůbec živit. mnohem víc mě například baví prát, žehlit ( dožehlit dvě velké hromady prádla je jeden z nejeuforičtějších pocitů, co znám. jako vážně. ), obecně uklízet.. spíš než za kompem v nějakým kanclu si dovedu samu sebe představit pracovat na zahradě. často mě přepadne touha něco upéct. nebo leštit sklenice ve vitríně a tak, většinou pak ve chvílích, kdy už všichni spí. no, zdá se mi to, nebo to není úplně normální?
na druhou stranu, kdyby mi někdo nabídl místo pilota ( nedejplcha něčeho, co lítá do vesmíru / vesmírem! ), asi bych neváhala..
umím udělat puding a krupici bez připálení! a jsem na to náležitě hrdá! i když nevím pořád proč.. oO

rohlík s máslem a hořčicí je bomba. vážně.

víte, TU depresi kolikrát dost přiživuje fakt, že mám chuť bagrovat zmrzlinou kyselýma okurkama ( a tady tyhlencty chutě tak nějak všeobecně ), mám žravou ( ale není tu co sežrat. grrr! ), je mi furt blbě, bolí mě hlava, záda ( záda poslední dobou víc, jak ta hlava.. ), furt mi děsně lítaj nálady.. ale tím to hasne. nic z toho. k ničemu to nespěje. jo, to jednoho naštve. a rozpláče. a rozesměje tím hysterickým smíchem. a pak tím upřímným.

no, a už se mi zase povedlo zapomenout, co sem to všechno ještě chtěla vyblít na blog, abych ulevila trochu svý ve skutečnosti introvertní duši. takže smůla, zase příště. ostatně, musím si přece nějaký ty témata nechat na jindy, ne? co bych pak do těch deníkovejch psala..

btw, ta vnitřní kruze, co sem zmínila posledně, ta pořád trvá. a rozhodně neskončí v dohledné době. i když mi byla dána rada ( a nutno říct, že dobrá a mohla by to rozčísnout ). jenže já se bojím. bojím se udělat to tak, jak mi radí, bojím se s tím udělat cokoli jiného. protože tak jako tak, já si to odskáču zaručeně. od sebe samé. sama sobě skázou. yop, sem holt na palici. a dokud jedna nebo druhá část té krize nepomine ( no dobře, neoslabí se ), nebudu schopná s tím něco udělat bez toho, aby to bylo jako vypít flašku nitráku a pak spolknout zapálenou petardu. asi tak. ale to je fuk. jak říkám, kdo ví, ví. a kdo ne, tomu to pravděpodobně říct buď nechci nebo nemůžu ( nebo si myslím, že nemůžu, což vyjde celkem na stejno..

jo a tenhle twitterovskej účet je naprosto geniální. snad nejgeniálnější, jak znám. ta ženská má pravdu, snad pokaždý. prostě "The Girl Dictionary", aneb životní pravdy, nad kterými jen pokyvujete hlavou ve smyslu "mluvíš mi z duše".


a nyní ty slibované fotky šatů:

.





a jako bonus fotky nových botů ( 50% sleva! )




undead Trentina
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 mír a len mír a len | 26. května 2013 v 21:45 | Reagovat

na to, že jsem očekávala obvyklej psychopost, je tohle až příliš racionální, srozumitelný a pochopitelný. nechápu..
šaty jsou hustý, jako fakt. pokračuj.
"to po čem toužím, a vím - jako VÍM - že nikdy nebudu mít" - přemýšlím, jestli něco takovýho mám. asi mám. rády bych teda neměla.
co ještě tak.. pudink jsem obdivovala, obdivuju a obdivovat nepřestanu :D

2 undead Trentina undead Trentina | Web | 26. května 2013 v 22:07 | Reagovat

vidíš, a právě proto je tak psycho! teda na mé poměry. i když mně přijde takový divný / pošahaný i tak..
neboj, dokončím je. a pak budu dělat další. a další. a další. a musím si zkusit udělat i korzet. abych si dokázala, že i takovej majstrštych zvládnu. a vůbec, celej svůj šatník bych si jednou ráda dělala vlastnoručně. aspoň by odpadla starost s prolízáním obchodů a když bych řešila zase "nemám co na sebe", ušila bych si něco novýho.
hm, hádám zprávně, že to je přesný reverz k tomu, co mám na mysli já ( tedy hárdvérově důsledkově vzato )? nebo myslíš něco jiného?
no tak až konečně dojedeš, tak ti klidně puding udělám. btw, nezapomeň, že máme VANU! 8)

3 undead Trentina undead Trentina | Web | 26. května 2013 v 22:08 | Reagovat

když už si nakousla ten len v přezdívce, mohla bych zkusit i něco z lněné látky / tkaniny..

4 krehkaexistence krehkaexistence | E-mail | 8. června 2013 v 11:40 | Reagovat

Ahoj! Marně se tě snažím kontaktovat,tak tedy touto cestou... Ozvi se, jestli budeš chtít. Nezapomeň, že my na tebe nezapomněli:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama