Fíkus poprvé

25. června 2013 v 17:33 | undead Trentina |  takzvaně literárno
někteří z vás dobře znají mou zálibu ve vykřikování "fíkus!" při tměř jakékoli příležitosti i bez ní. no, takže, zde je povídka, kde se Fíkus objeví v poměrně důležité vedlejší roli. spolu s ním se zde objeví i truhlíky petůnií ( pověstná květináčopetůniovská hláška zde dostává úplně nový význam.. :D ).

rozsah - kratší, ale ne mikro, 4449
párování - nikoli
poznámka - snad ani ne





"Hele, kam že mám ten fíkus postavit?" zeptala se, když uviděla vnitřek jejího bytu. Současně si od ní nechala vzít dvě tašky, které nesla spolu s fíkusem.
"To je fuk, někam..." pokrčí rameny a odnese tašky s nákupem do kuchyně, načež se vrátí. "Díky za pomoc, sama bych to neodtáhla."
"Hm, ale to nic nemění na tom, že nevím, kam mám ten fíkus postavit, aniž by pak bylo nutné se naučit levitovat."
Zaraženě se rozhlédne okolo. "No jo, na tom něco je..." pronese nakonec zamyšleně. "To se poddá," usměje se zářivě. "Pojď, najdem nějaké místo, kam ten fíkus budeš moct položit. Hm, třeba u toho banánovníku v ložnici? Když ten květináč s fíkusem postavíme mezi ten s banánovníkem, palmou a dvoumetrovou bonsají... Ano, tam by mohl vejít," uzavře myšlenku a protančí mezi všudypřítomnými kytkami směrem k ložnici.
S pohledem na fíkus v náruči tiše zakleje a začne se proplétat stejnou trasou. "Do čeho se já to nechala navrtat," brblala si cestou. "Myslela sem, že jen vynesu tu kytku do čtvrtého patra a zase půjdu a místo toho tu teď pobíhám po minovém poli..." Konečně se dostane až k ložnici. "Takže kam přesně že chceš ten fíkus postavit?" zeptá se.
Majitelka bytu ji popadne za ruku a odtáhne ji k trojici snad největších zelených obyvatel celého příbytku. "Přímo sem, mezi ně," ukáže.
"No, takže já už půjdu, jo?" pronese, když usadí fíkus na určené místo.
"Nechceš kafe, než půjdeš?"
"Neblbni, já vážně musím. Spolubydlící mě zabije, jestli přijdu pozdě na večeři. A vzhledem k tomu, že musím pěšky přes celé město, měla bych sebou hodit, už tak půjdu víc jak hodinu," zamumlá a už se otáčí na cestu ke dveřím.
"A kdybych tě hodila autem? Koneckonců, pomohla si mi s nákupem, zasloužíš si odměnu.""
Zarazila se. Byl fakt. že měla na kafe vážně chuť. A taky se jí nechtělo ty kilometry šlapat. "No, jestli to myslíš vážně... Kafem bych tedy rozhodně nepohrdla.""
Usměje se zářivě. "Tak super! I když bych tě měla varovat, vyrábím si ji sama, takže možná nebude chuťově úplně to, na co si zvyklá, i když si zatím teda nikdo nestěžoval, co vím.""
"Ty si vážně děláš kávu sama?" zeptá se překvapeně, když málem spadne do tří truhlíků s petúniemi.
"Mhm," přikývne, ale to už mizí v kuchyni a je slyšet, jak na ručním mlýnku s kličkou mele kávová zrnka.

"Už chápu, proč si na tu kávu nikdo ještě nestěžoval. Něco tak úžasného sem ještě nepila," nechá se slyšet, když poprvé ochutná.
"Děkuju," začervená se.
"Za málo. Chválím, když je co. A tady teda rozhodně je. Jak se vlastně stalo, že tu máš tolik květin? A že se jim všem daří?"
"Mám pro ně jednoduše slabost," usměje se. "A nevěřila bys, jak to uklidňuje, žít v takové malé džungli uprostřed velkého města. A odpověď na druhou otázku je prostá - hlavně s láskou. I když vědět, co která rostlina potřebuje, je taky dost podstatné," zasměje se.
"Hm, na tom něco bude," odtuší a dál popíjí domácí kávu.

"Deš. Pozdě," zavrčí její spolubydlící. "Kde se sakra flákáš? Říkala sem přece, že dělám večeři. Stála mě dost práce. A ty se ani neobtěžuješ přijít včas."
"No, promotat se skrz její byt až do ložnice s fíkusem v náruči nebylo jen tak. A když nabídla kafe a navíc odvoz... Sakra, já dneska ještě pořádný kafe neměla a šlapat pěšky se mi taky zrovna nechtělo, to snad chápeš, ne?" brání se ještě ve dveřích.
"Počkej, Květinová? Na kafe?" zeptá se náhle, zaraženě.
"No, jo?" nechápe její náhlou změnu nálady. "Abys věděla, dělá zatraceně dobrý kafe. Tak dobrý sem snad ještě nikdy nepila.""
"Jo, já vím. A kafe není ta jediná věc, kterou umí opravdu dobře..." kousne se do rtu.
"Proč mám pocit, že nemyslíš jen pěstování kytek a pohyb mezi nimi?" pozvedne jedno obočí.
"No, ehm... Pojď, já tu večeři ještě ohřeju."
"Tak hele, co si měla na mysli, Blanko? A netvrď mi, že nic, to by si nezačala rudnout v obličeji," rýpne si.
"Je vidět, že si ještě Květinové nepodlehla," zamumlá.
"No to je dobrý, ty a se ženskou," rozesměje se na celé kolo. "Ty se vážně nezdáš... Myslela sem, že pokud to není chlap, tak o to ani nezavadíš, a teď se najednou dozvím, že si podlehla někomu, kdo už snad víc žensky ani vypadat nemůže..." Směje se ještě ve chvíli, kdy jim oběma Blanka nabírá jídlo, i ve chvíli, kdy si sedají ke stolu.
"Teď se směješ, ale pochopíš, jen co nakonec podlehneš. A věř mi, že podlehneš. Zatím podlehl každý, koho někdy pozvala doma na kafe."
Uchechtne se. "No, já byla vždycky tak trochu rebel."
"To si ještě povíme, drahá spolubydlící. To si ještě povíme..."

undead Trentina
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama