Zakázka k čaji

21. června 2013 v 9:43 | undead Trentina |  takzvaně literárno
po delší době opět začínám psát. tohle je takový návrat k nájemným zabijákům a smrtícím agentům, například povídka s názvem Nevěsta ( někteří znají, ale sem na blog sem ji tuším ještě nedávala ) nebo stará známá Jevelina ( ke které bych se vlastně mohla taky zase jednou vrátit, žeano.. ). rovnou říkám, že nikoho k ničemu nenabádám. cíl nebyl určen nějak záměrně, co je zač vyplynulo během psaní, prostě tak nějak, no..

rozsah - spíše kratší, 5731 znaků
párování - žádné
poznámka - než se někdo začne podivovat nad schopnostmi arzenálu, odehrává se to v blíže neurčené relativně střídmé budoucnosti. jen prostě nenastala příležitost to tam lépe znázornit a cpát to tam nasilu se mi nechtělo.





Muž v obleku projde přes celou čajovnu až na toalety, cestou na jeden ze stolků položí obálku, na první pohled naprosto obyčejnou. U toho stolku sedí žena. Seprané a místy děravé džíny, vytahaný starý svetr tmavě šedé barvy, zacuchané zemitě hnědé vlasy sahající po lopatky. A tato žena, sedící nohu přes nohu a popíjející z malé mističky čaj, si po nějaké chvíli vezme obálku ze stolu a bez viditelného zájmu se do ní podívá. Uvnitř je přeložený papír a v něm něco strčené. Vytáhne papír a z něj vyndá fotografii, nepříliš kvalitní, avšak použitelnou, a čtyři pěti set eurové bankovky. Peníze prozatím schová zpět do obálky, stejně tak fotografii, nadále se zabývá jen papírem. Požadavky a pokyny. Osoba na fotografii je, jako ve většině případů, určena k likvidaci. Má to provést na maximální možnou vzdálenost, co možná nejdříve, suma za úspěšnou likvidaci byla značná, tomu odpovídala i záloha v obálce. Ještě zběžně přeletí pohledem všechny informace, které byly na papíru spolu s pokyny, následně papír zase složí. Z obálky vytáhne peníze a fotografii, vše složí stejně jako papír. Fotografii, papír i peníze strčí do kapsy. Dopije čaj, zvedne se, popadne velký batoh ležící u křesílka a vyrazí. U pultu zaplatí útratu a opustí podnik.
Nedlouho poté vyjde z toalet muž v obleku. Když u stolku nevidí ani ženu, ani obálku, na tváři se mu objeví náznak spokojeného úsměvu. Vytáhne drahý mobil a napíše krátkou zprávu - "PRIJALA".

Žena ve svetru, džínách a s větším batohem na zádech postává vedle autobusové zastávky a kouří cigaretu. Když dokouří, vezmi si další. Krabička patří jedné z nejlevnějších značek, které se tu dají sehnat. Konečně se blíží autobus. Zahazuje cigaretu, zašlápne ji a jde nastoupit.
Sedne si skoro až dozadu, k oknu, batoh položí k nohám. Než dojede na nádraží, jen tak kouká z okna.

S batohem jen přes jedno rameno, s jednou rukou v kapse, druhou drží popruh, dojde k pokladnám a koupí si lístek. Jednosměrný. Než jde na příslušné nástupiště, ještě si zajde koupit bagetu a sycenou limonádu. Na nástupišti si vytáhne další cigaretu a i přes avizovaný zákaz kouření si zapálí. Při ohlášení zpoždění nespokojeně zavrčí.
Když vlak konečně přijíždí, hodí nedopalek do kolejiště, nadhodí si batoh a jakmile vlak zastaví, vyšplhá se do vagónu, jehož dveře sou nejblíž. Čeká ji dlouhá cesta, takže si batoh dá nahoru na nosič. Ještě předtím si z něj však vytáhne ohmatanou knihu v měkké vazbě. Pohodlně se usadí, přehdí nohu přes nohu a začte se.

Ve městě, kde vystoupila, vyhledá první obchod, kde mají místní turistické mapy, a jednu si koupí. Venku ji pak rovnou rozloží a chvíli studuje. Po chvíli ji složí a zastrčí do zadní kapsy kalhot. Vyrazí.

Nějaký čas prochází lesem, občas se podívá na kompas, působí dojmem obyčejného turisty. Krom faktu, že nejde po turistické stezce. Když z lesa vyjde, ocitne se těsně pod vrcholem kopce, v místech, kde skála vystupuje z půdy. Sundá batoh ze zad, přidřepne si, začne vybalovat věci. V oblečení jsou zabaleny kusy zbraně, spolu s nimi je tam i přenosný hvězdářský zrcadlový dalekohled. Začne skládat zbraň. Jde o velkou a na pohled masivní pušku s velmi dlouhou hlavní a velkým tlumičem. Na ni upevní hvězdářský dalekohled. Do komory ručně vloží náboj a nabije. Rozloží dvojnožku, lehne si, oddělá krytky na dalekohledu a v naprosté tichosti hledá v deset kilometrů vzdáleném městě svůj cíl. Podle obdržených informací by to nemělo být těžké, stačí si počkat na tu správnou chvíli.
Během čekání se občerstvila, prázdné obaly schovala do batohu. Měla nezdolnou chuť na cigaretu, ale věděla, že to si teď nemůže dovolit.
Konečně se cíl objevil. Přijížděl svým vozem z dovolené, přesně, jak stálo v informacích. Zatím nestřílela, i supersonickému projektilu, který se chystala použít, by cesta trvala příliš dlouho, než aby si mohla být jistá zásahem. Místo výstřelu tedy sledovala, jak s manželkou vykládají věci z kufru a nesou je do svého domu. Věděla, že její chvíle přijde. Že není kam spěchat.
Cíl právě otevřel okno. Z krabičky o poznání dražších cigaret, než jaké kouří ona, jednu vytáhl, strčil si ji do úst a zapalovačem zapálil. Teď nastala ta chvíle! Doostřila optiku podle podmínek, během pár okamžiků zamířila, zacílila a jakmile si byla jistá, s výdechem pomalu zmáčkla spoušť. Z hlavně vyletěl projektil o průměru tří centimetrů a po pár vteřinách se u něj zažehl SCRAMjetový motor, který kulku urychlil na více jak sedminásobek rychlosti zvuku. Počkala, až po nekonečně dlouhých vteřinách a dvanácti kilometrech zasáhne kulka cíl. Zakryla krytkami dalekohled, sundala ho z pušky, pušku rozebrala, vše zabalila tak, jak to bylo předtím. Vyhozenou nábojnici strčila do jedné z kapes batohu. Naposledy se rozhlédla po svém stanovišti, aby se ujistila, že po ní nezůstanou žádné stupy. Potom zmizela zpět v lese.

Žena v otrhaných džínách, vytahaném šedém svetru a špinavých černých kanadách vstoupila do čajovny, došla k svému obvyklému stolku, opřela batoh o židli a jako obvykle si objednala jasmínový čaj. Vytáhla ohmatanou knihu v měkké vazbě a začetla se.
K sousednímu Stolku si sedl mladý pár. Muž i žena vypadali mladší, než žena ve svetru, byli i lépe oblečení a upravení. Muž ji chvíli pozoruje a nakonec jí podá ze svého batohu tlustou knihu se slovy, že když se jí líbí ta, co právě čte, tahle bude taky. Žena ve svetru si podávanou knihu vezme, svoji odloží na stůl otevřenou, hřbetem navrch, a otevře tu od muže. Uvnitř, v dutině vytvořené ve stránkách, jsou tři svazky eurových bankovek různé hodnoty. A malý lístek s úhledným rukopisem - "Velmi dobrá práce. Děkujeme." Žena ve svetru přikývne, knihu zavře, položí ji na stůl a vrátí se k té své. Občas při tom upíjela z čaje. Pár u sousedního stolku jí více pozornosti nevěnuje.



undead Trentina
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Elle Raven Elle Raven | Web | 21. června 2013 v 9:58 | Reagovat

dobre to je prepracované, vidieť, že ťa zaujíma písanie podobných vecí... a vcelku sa to dobre čítalo, až na pár vecí, ale to sú nepodstatné detaily... dúfam že sa neurazíš, bolo to fajn :)
inak som si poprezerala tvoj profil a vidím že počúvaš Joy Division a Depeche Mode <3

2 undead Trentina undead Trentina | Web | 21. června 2013 v 10:18 | Reagovat

[1]: ne, v pohodě, fakt je to výsledek po dosti dlouhé době, takže to pár much určitě mít bude, to je mi jasný. :-D
jinak sem ráda, že se líbilo. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama