návštěva

15. března 2014 v 23:27 | undead Trentina |  takzvaně literárno
po dosti dlouhé době o sobě dávám vědět. pár let starou povídkou napsanou, tuším že, v prostorách JAMu. mimochodem, už od půlky září bydlím v brně. a zjistila sem, že sem mizernou kamarádkou pro ty, na kterých mi jako přátelích záleží nejvíc.. :/
no, snad se ta povídka bude líbit aspoň trochu aspoň někomu.

rozsah: 7018 ( +/-, opravovala sem tady nějaké dvojté mezery a nadbytečné slovo nebo dvě )
párování: lesbické ( z té doby snad ani jiné k publikaci nemám.. )
poznámka: jo, zase se spolu vyspaly, ale explicitně krom nějakých polibků tam popsané není nic, vše se odehrálo v mezičase. a, no, obrázek si udělejte sami..




Myslela, že už to nevydrží, ten nával myšlenek nebral konce a rozhodně nešlo o nijak příjemné myšlenky. Seděla schoulená na malém ostrůvku uprostřed řeky a ani si nevšímala štípajících komárů. Na hnědý vlněný svetr dopadala první kapka nastupující bouře.

* * *

"Vypadáš fakt děsně… Tos vážně seděla celou dobu v tý příšerný číně?" zeptala se trochu nevěřícně kudrnatá zrzka.
Přikývla.
"No co s tebou," povzdechne si. "Poď dál a okamžitě ze sebe sundej ty mokrý šaty, než něco chytneš," vyzvala dlouhovlasou brunetku před sebou a ustoupila stranou, aby ta mohla vejít.
Beze slova vstoupila do bytu a už v předsíni se jako náměsíčná začala vysvlékat z promočeného oblečení, nechávajíc ho ležet tam, kde spadne. Když už bylo dole vše, kamarádka jí podala osušku. Teda spíš ji do ní musela sama zabalit, stejně jako do další osušky její vlasy. Pak ji odvedla do obýváku, kde ji usadila na gauč a odspěchala do kuchyně připravit jí horký čaj. Samozřejmě do něj neopomněla přidat i poctivého panáka rumu, což byl dle ní univerzální všelék na jakýkoli neduh.

* * *

Seděly na gauči už několik hodin, mlčky, než to zrzku přestalo bavit a omluvila se, že jde spát, a ona ať si tu pak taky udělá pohodlí. Stále žádná reakce. Ticho protlo povzdechnutí.

* * *

Ležela bez hnutí v posteli, sledujíc noční scenérii za oknem, a už skoro spala. Náhle zaregistrovala pohyb a ucítila, jak si někdo lehá do postele. K ní. Nelekla se, věděla, že v bytě je jen ona a její kamarádka apaticky sedící v obýváku na gauči. Tedy, podle všeho teď už ležící vedle ní tady v ložnici. Trochu ji to sice překvapilo, nikoli však nepříjemně.

Jako ve snách se zvedla z gauče a tak nějak nazdařbůh vyrazila bytem doufajíc, že postel najde brzy. Potřebovala postel. Chtěla si do ní lehnout , zachumlat se do peřiny a vypnout mozek. Hlavně pak to poslední.
Ložnici nakonec našla na druhý pokus. Doploužila se k posteli a vlezla pod peřinu, aniž by vůbec vzala na vědomí, že už pod ní někdo je.

Zkusmo se k ní přitulila, trochu napjatě čekajíc, jaká bude reakce. Nic. Přitulila se k ní tedy těsněji a jednu nohu přehodila přes ni. Zamručení. A taky tak nějak bezděčné chycení jedné její ruky a přitažení si ji blíže. Takovou reakci skutečně nečekala. I když si nebyla příliš jistá, jak moc si vůbec její kamarádka uvědomuje své počínání. Ale nakonec nad tím jen v duchu mávla rukou a políbila ji na šíji.

Co to? V posteli už někdo je! Nevadí, lidské teplo je dobré, přináší pocit bezpečí. Krásný pocit. Jako by se k ní někdo snažil přitulit. Nevadí, i to vyvolává příjemné pocity, nechává tomu tedy volný průběh. Není už pochyb, někdo se k ní doopravdy tulí. A najednou polibek na šíji! Zamrazí ji. Tak nějak příjemně, vzrušením. Ani si nevšimla jak a kdy, ale už nějakou chvíli držela ruku té neznámé osoby a tiskla si ji k sobě. Jejím přetíženým mozkem nakonec projde poznání, že ona druhá osoba v posteli, že ta neznámá je žena. Následně se zamyslela, kde vlastně je. Ach ano, u její kamarádky, už si vzpomíná. Přetočila se z boku na záda, přitáhla si kamarádku na sebe a pořádně si ji k sobě přitiskla. A zase další polibek! Proč ne, pomyslela si a plně se tomu, co probíhalo, či spíše začínalo, poddala.

* * *

Bylo ještě hodně brzy z rána, ale světla už bylo dost. Naráz si vzpomněla, co se dělo v noci, či spíše z kraje nového dne, a pomyslela si, že to snad ani nemůže být pravda. Že se jí to muselo zdát. Že není zrovna monogamní heterosexuál, to si uvědomovala dobře, při svém stylu života, ale že zrovna Etel jednou skončí u ní v posteli, takto dvojsmyslně, to nečekala ani v nejmenším. Ale tedy bylo to něco, o tom žádná. Ty škrábance na zádech bude cítit ještě dalších pár dní. A sousedi si zase budou stěžovat na rušení nočního klidu. Vlastně ji docela překvapovalo, že na ně nepřišli zvonit už v tu chvíli… Eteliny vlasy ji začínaly svým šimráním pod nosem svádět ke kýchnutí, tak je raději se vší něžností shrnula pryč ze svého obličeje a věnovala spící brunetce další polibek. Ta se s obličejem zářícím jak stowattová žárovka probudila a zadívala na ni.
"Byla to halucinace, sen, nebo sme v noci vážně…" nechala větu nedopovězenou. "Každopádně to teda bylo něco… úžasného," usmála se na zrzku.
"No, ty škrábance na zádech od tvých nehtů mi přijdou skutečné víc než dost…" zamyslela se naoko, neodpustila si i jistý pobavený úšklebek, spíše podobný na úsměv.
"Takže to asi vážně budou cucfleky, co cítím po celém těle…" poznamenala. "Mimochodem, jak moc mimo sem vlastně včera byla? Je to jak v mlze…"
"Dost. Teda než si mi vlezla do postele zrovna když už sem prakticky spala, o něco později si mi přišla všechno jen ne mimo. Aspoň po většinu času."
"Hm… Měla sem hlavu přecpanou myšlenkama a mozek to prostě nezvládl. Teď je to sice lepší, ale pořád si připadám jak přetlakovaný papiňák."
"Chceš se z toho vypovídat?" navrhla jí, zatímco ji hladila s něhou po vlasech.
"Ingrid, ty nikdy nezklameš, jen co je pravda. Možná proto sem pak šla k tobě…"
"A nebo prostě nemáš v okolí moc přátel, co by o tobě věděli i to, žes bývala chlap, což bývá dost často tématem téhle tvojí přemíry myšlenek, a kteří by se ti nebáli otevřít i ve chvíli, kdy vypadáš jako zmoklá zombí," uchechtla se. " Tak spusť, já pak udělám něco k snídani," pobídne ji a přitáhne si do náruče.
"Tak jako je fakt, že někteří to o mně netuší a prokecnout se, to by vyvolalo hromadu zmatků a otázek, i když si nemyslím, že by to zapříčinilo konec toho konkrétního přátelství… Ach jo, tohle nechme radši koňovi, já teda začnu…" povzdechne si a začne dávat myšlenky do slov a ulehčovat tak své mysli.

* * *

Trvalo dlouho, než ze sebe všechno dostala. Opravdu dlouho. Byl už večer, když konečně došly myšlenky, které bylo třeba dostat ven. A než se pak trmácet přes půl města, raději souhlasila, že zůstane i tuhle noc. Ale jen pod podmínkou, že tentokrát ve vší počestnosti, že se doopravdy potřebuje vyspat.

* * *

"Si skvělý polštář, Ingrid. Víš to?" zašeptala stočená do klubíčka s hlavou na její hrudi, oči přivřené.
"No jen si na to příliš nezvykej, drahá. Zítra spíš zase ve svý posteli, na svým polštáři. Jen se sebou, pokud si tam někoho nedotáhneš," odvětila pobaveně.
"V klidu, stejně bych toho moc nenaspala, být s tebou. A víš přece, jak já ráda spím," oplatí jí stejnou mincí.
"No jo, to je fakt, někdy si říkám, jestli by ti neměli začít říkat 'Lazy Tyke'..." zazubila se.
"Kdo bys potom byla ty, Roomie naruby?" zasmála se Etel. "Dobrou," popřála pak, trochu se ještě zavrtěla a znovu zavřela oči, na tváři spokojený mírný úsměv.
"S tebou zaručeně," usmála se Ingrid a políbila brunetku do vlasů. "Dobrou…"

* * *

Následující den ráno si šla Etel opět sednout na onen ostrůvek, poté do koruny opodál na břehu stojící vrby, sahající větvemi až daleko nad hladinu řeky, až úplně nakonec, po pár hodinách, zamířila domů.


uT
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama